Zápis ze 47.Mecheche

Úvodní Zrzkovy motivační tanečky předcházející tomuto Mecheche byly tak stručné, že je Džimák zřejmě nebude na web vystavovat jako samostatné příspěvky. Tož je fouknu sem do zápisu, aspoň to trochu nabyde. Ještě že Stanovy zatím nestanovují (AHA! Stanovy jsou od slova stanovovat, tušili jste to?) minimální počet slov Zápisu.

Stěží stačím dosednout na mísu, natož se mořit s délkou Zápisu. Rým si neodpustím a jeho primitivnost nechť koriguje vaše očekávání stran dalšího textu.

 

Prolog, ve kterém se dozvíme, jak to všechno začalo

Předběžné sdělení termínu (nepříliš zkrácená verze z 26.6.2016):

Mili Pivrnci,
47. Mecheche se uskutecni 22.10. ve 21:30.
Zablokujte si vikend. Vic info poslu az nastane vhodny okamzik podle vedskeho horoskopu a budu mit naladu se tim zabyvat.
Zrz

Následné „více info“ (zcela nezkrácená verze z 12.9.2016, védy se moc nevytáhly):

Cau Buby a spol,
melo by to byt zde. Mame pokoj pro 6,4,4. To znamena, ze muzou byt i hosti.
www.penzion-staraskola.cz
Mam to potvrzeny telefonicky, ale jeste nechteli zadnou zalohu, tak doufam, ze to klapne.
@Tomi, dal jsem te na CC pokud bys mel zajem se ucasnit.
Zrz

 

Kapitola první, ve které se dozvíme, jak to zřejmě bylo v pátek

U nás doma to aktuálně stojí s disciplínou dětí za starou bačkoru. Když odjedu z domu, pravidelně dojde nejpozději do tří hodin k průseru. A tak jsem byl rád, že jsem byl ze služby uvolněn alespoň od sobotního rána. Bratři Pivrnci se ovšem na stanoviště(i) sjeli jak zákon káže už v pátek. Dle dostupných informací předvedli Buby, Džimák, Martin, Pažout a Číža na první dobrou logistický zázrak a přijeli celí (ekologicky) zelení jedním Čížovo autem. Všichni pasažéři se cestou za asistence Károvského běžáku řádně uvolnili, a to až tak, že Pažout následně večer přerušil rekordní sérii „jdu spát poslední“ a šel spát první. Ostatní paďouři přijeli jako vždy v pohodlíčku bez spolucestujících.

Sice se nám to pěkně rozjíždí, ale hned musím brzdit a ponechat zde laskavému čtenáři prostor jeho fantazii, co a jak se večer dělo. Já u toho nebyl a nikdo mi to nebyl schopen sdělit tak, abych to udržel. Nicméně určitě to bylo velké, jak to už na Velký Pivrnecký pátek bývá.

 

Kapitola druhá, ve které se dozvíme, jak to určitě bylo v sobotu

Jel jsem ráno jak ďas (v pohodlíčku bez spolucestujících), ale stejně mi autobus s kamarády výletníky v 10:45 ujel. Plán byl jasný – busem se přiblížit k flájské přehradě, dál pěšky po značce do Českého Jiřetína, tam něco zblajznout a nějak zpátky. Zaparkoval jsem u hráze, kde na mě ostatní počkali, vychutnal si jejich hřejivé uvítací objetí, přežil výčitky na způsobené omrzliny (ale slušně zalézalo za nehty, to je fakt) a už jsme nasadili klasické tempíčko vstříc různým pojednáním a závěrečné hospůdce. Mluvilo se o ledasčems. Jak jsem tak vlivem močení střídal skupinky, utkvělo mi v paměti několik přínosných témat. Tak Meďour například opustil kotvičníkovou víru a libido nyní posiluje speciálním japonským cvičením podpořeným experimenty s různými redbully, energotyčinkami a dalšími vychytávkami (sic! On, kterého nedonutíte ke spořádanému šluku starého dobrého matroše…). Dál Pažout – no, to už je asi jasné, o čem to bylo, že… – ano, bylo to o tom a světe div se, už i Pažout je občas nedostatečně saturován. Cha, ale neradujte se, jeho libido z nadpozemských výšin neklesá, jen chudák jezdí na služebky, a to třeba až na 3 nekonečné dny! Naštěstí si umí poradit. No tak jsme to tak nějak prokecali až do Jiřetína, kde nás zajímala jediná pamětihodnost, a to místní naštěstí poloprázdná hospůdka. Zde jsme rychle seznámili s hospodským a jeho nevypnutelnou televizí, střelhbitě zasunuli pár pivsonů, nechali se až na pár výjimek nachytat na atrapu klobásy (ani celých 30 cm neměla) a začali přemýšlet, co s načatým odpolednem. Bus zpět na ubykaci nám jel až za dvě hoďky a tak už to tak tak vypadalo, že se ze samé nudy budeme muset zvednout a jít kus pěšky. Naštěstí začalo chcát jak z konve, čemuž jsme se ochotně přizpůsobili a svůj pobyt v teple protáhli. Abych byl přesný – pár nepřizpůsobivých jedinců se přeci jen našlo (a už budeme i jmenovat – Buby, Sedy a Martin) a šli v tom dešti blázni až k přehradě, kde jsme je pak naštěstí našli živé. Přistoupili k nám do busu a za chvilku jsme byli zase všichni zpět v naší staré dobré škole. Ti rozumnější z nás si dali dvojku šlofíčka a pak jsme se slezli dole na čepu nějak zabít čas do rituálu. Ten Zrzek stanovil mazaně až na půl desátou, aby každého přešly choutky ještě na noc zdrhnout domů. Pokračovala smršť témat, ze kterých namátkou vybírám: etika sportu vs. hladina testosteronu, fandění vs. hraní, letový provoz, Donald vs. Hillary, Zrzek a 40 bab atd., atd.

Následně jsme lehce přehlasovali exhibíky Martina s Pažoutem a odebrali se do soukromí školní chodby v patře odehrát svůj tradiční rituál. Vše proběhlo v pořádku, Zrzkovi šly blbě hodinky, ale to je normálka. Pak jsme zavolali Kuldovi, který toho času maká pro Švéda. Zřejmě jsme ho chudáka zastihli při analýze nějakého složitého procesu, protože moc nevěděl, kdo a proč mu volá. Pak jsme si to vysvětlili, zjistili, že taky moc nevíme, co mu říct, tak jsme ho aspoň pozdravili a popřáli, ať mu to tam rychle uteče a nezapomene nám na památku poslat pokutu.

Když se ukázalo, že nikdo nepotřebuje řešit žádné změny stanov, tak jsme trochu pookřáli a začali se ládovat oříškama a Bernardem ze Zrzkových zásob. Číža vytáhnul kytaru a už to zase jelo. Údajně do pozdních ranních hodin, ale zde další svědectví podat nemůžu, protože jsem bezpříkladně brzo odpadnul.

 

Kapitola třetí, ve které se dozvíme, jak to všechno dopadlo

Kdo čeká nějakou pecku na závěr, bude bohužel zklamán. Neděle byla jako již obvykle dnem klidu, postupně jsme se budili, snědli nejdříve 28 a pak 79 snídaní celkem za cca 0,5 mld Kč a zbaběle opustili bojiště.

Všem se omlouvám, že mi sepsání této slátaniny trvalo skoro měsíc a zároveň vám přeji, aby všichni kolem mě dostali konečně rozum a přestali po mě furt něco chtít. Protože jinak nevím, kdo vám to vaše 48. Mecheche zorganizuje.

Zdar jak Brno!

Luděk, tenkrát písmák, teď už kristapána VP


Disclaimer

Všechny postavy v uvedeném textu jsou smyšlené. Pokud v nich čtenář shledává podobnost se skutečnými osobami, činí tak na své vlastní riziko a autor nepřebírá žádnou zodpovědnost za případné stížnosti na uvádění polopravdivých případně zcela nepravdivých skutečností.

Taktéž případná jemná dehonestace byla použita účelově pro laciné oživení textu, aby laskavý čtenář vůbec vydržel do konce.

Jedinou skutečnost lze považovat za nepopiratelnou, a to, že jsem moc rád, že jsem Pivrnec a mám tak skvělé kamarády.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.