Zápis ze 40.Mecheche

2013_40M_Z

Na jubilejní 40. Mecheche jsme se vypravili do jihomoravské vinařské vesničky Starovice na dohled od známějšího městečka Hustopeče v nejteplejším okrese České republiky – Břeclav. Úplně přesně to bylo tady: 48°56’49.43″N; 16°42’20.03″E.

Penziónek, pronajatý včetně vinného sklípku od pana Patrika Meredy, nám byl celý k dispozici od pátečního odpoledne 19.4.2013 do neděle. Příjezd byl pro většinu bezproblémový, jen se s určitým napětím očekával Sedy, který se rozhodl přijet na motorce a deštivé počasí, které nás na jižní Moravě vítalo, není pro tenhle typ cestování evidentně optimální. Ale náš robocop dorazil v pořádku a poté, co se odstrojil z kosmicky vyhlížející výstroje, kterou jsme plně ohodnotili až po jejím znovuoblečení v neděli, se zapojil do rozjeté zábavy. Ta se tentokrát nesla v duchu nápoje bližšímu srdcím a žaludkům místního obyvatelstva než pivo, tedy vína. Pan domácí, jak jsme si uvykli říkat naším hostitelům, nám se svou pomocnicí nachystal labužnické hody v podobě nejprve studených „zákusků“ obsahujících především maso či zeleninu a poté, kdy už jsme byli prakticky nasyceni, nám servíroval hlavní chod, tedy teplou večeři – báječně grilovanou vepřovou panenku. Kromě vína jsme krmi zapíjeli „okurkovou“ vodou, kohoutkovou vodou s nakrájeným citrónem a čerstvou okurkou salátovkou (prý kvůli eliminaci vlivu chlóru na její chuť). Vyvrcholením pak byla ochutnávka vína spojená s výkladem. Díky ní jsme se mohli rozhodnout, co kdo bude nadále pít. Jako obvykle se celý večer řešili věci dalekosáhlého významu a nikdo si je nezapamatoval (alespoň já ne).

Druhý den pro nás Velký Pivrnec Buby vymyslel výlet. Poté, co jsme se vyštrachali z pohodlných postýlek, jsme za slunného dopoledne vyrazili obdivovat v naší republice unikátní rozkvetlé mandloňové sady. Opravdu doba byla ideální a po prvotních pochybnostech jsme dorazili do skutečných sadů, jež nás nadchly krásou růžových mandlových květů a pronikavou vůní. Příjemnou procházku jsme opět věnovali rozhovorům s kamarády a různými debatami, mně utkvěli v hlavě jen některé, samozřejmě ty nejpodstatnější, jako například, jestli bychom ten kopec vyjeli na kole nebo ne. Jakou jsme však udělali chybu, nám došlo, až když jsme u rozhledny, z jejíhož vrcholu jsme se pokochali krásou okolí, potkali jinou skupinu výletníků, která ji neudělala. Nevzali jsme si na cestu vůbec žádné víno!

S malou zásobou vody jsme byli nuceni vydržet až do Hustopečí, kde nám trvalo opravdu dost dlouho, než jsme našli vhodnou nekuřáckou restauraci bez rušivého vlivu dam v kostýmcích a s rozumnou značkou piva. Tuším Bernard. Ani tam jsme však neměli zpočátku úplný klid, jelikož rachot jakéhosi pracujícího stroje hned naproti přes cestu nám neumožňovál málem ani verbálně komunikovat. Ale jídlo bylo vynikající, pivo skvělé a pracanti snad také odešli na oběd, takže finální dojem z Hustopečí byl, alespoň z mého pohledu, víceméně pozitivní. Málem bych zapomněl zmínit ještě následnou návštěvu kavárny, kde delikatesní zákusky a zdánlivě obdivuhodná nabídka kávy, včetně proslulé Blue Mountains, zastínila její mizerná diletantská příprava. Vlažná káva bez pěny připravená z instantních pytlíků znehodnotila můj chvalezpěv na jednodruhové arabiky.

Zpět v penziónku jsme meditovali při vínku, někteří u stolečku před domem, jiní v chládku sklípku a mentálně i fyzicky se připravovali na rituál a další žrádlo. Rituál proběhl tentokrát snad poprvé jak se sluší a patří, se vší důstojností a vážností, která mu přísluší. Drobné nuance tu sice byly, ale je to, dle některých, prostor pro individualitu. No, dejme tomu.

Podle Pivníku jsme pili suchý Rýnský ryzling, Veltlínské asi zelené a někteří pánové dávali přednost sladším vínům Sauvignon či Pálava. Oživili jsme tradici psaní básní, které tentokrát měly značný úspěch.

Buby se předvedl svým velmi šikovným nákupem německých vepřových kolen, která opravdu chutnala! Za mnohé mluví poznámka z Pivníku: „Sex není, jako vždy, jsou kolena.“ Po kolenech se rozpoutalo hádání vět na písmeno a při předvádění se vystřídali všichni, kteří nespali.

Druhý den už se tradičně konal jen odjezd. Před tím vyúčtování, lehký úklid, zmiňované komentování Sedyho výstroje a stroje, společné foto. Čechové si nakoupili víno domů, Moravané usoudili, že stejná, ne-li lepší, koupí ve svých oblíbených vinotékách v Čeladné či Rožnově. Já to měl domů blízko, skoro tak, jako to budu mít ze 41. Mecheche, takže jsem byl zpět u rodiny netypicky brzo.

Tož tak.

Pažout.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.