Zápis z 36.Mecheche

2011_36m_z

Tak už je to tady! Jistě si rádi přečtete o události, na kterou jste možná, stejně jako já, již téměř zapomněli. O čem to vlastně mluvím. No přece o 36. Mecheche. Začalo to moc hezky:

Vážení Pivrnci

Po dramatickém odhalování data 36.Mecheche přichází okamžik odhalení přesného místa a času rituálu. Tedy vězte, že onen posvátný okamžik, kdy Velký Pivrnec slavnostně povstane a vyzve přítomné Pivrnec k vykonání Rituálu, nastane dne 2.4. v 19:49. Pro ty, kdo stále ještě tápou v časoprostoru, znovu připomínám hlavní data – Velký Pivrnec pro vás připravil lůžko a střechu nad hlavou od 1.4. do 3.4.2011. Místo konání je: nenene, kdepak, tak jednoduché to nebude holenkové. Kuldova hádanka místa 35.Mecheche budiž mi inspirací, tentokrát stojí všichni Pivrnci na stejné startovní čáře.

Indicie první: Mecheche se koná na farmě, která je jediným pozůstatkem obce, založené Honzou Bukvojem

Indicie druhá: jedním z hlavních zdrojů obživy v té oblasti bylo do 19.století bělení nití.

Indicie třetí: zdatní googlisté ji nepotřebují, a slabé mezi námi nemáme. Přesto rada: zdrojů je víc, nespoléhejte na první nalezený J

  1. Mecheche zdar!

Velký Pivrnec

Jak si většina z nás všimla, pozvánka byla jak od chytré Horákyně, místo bylo oznámeno, neoznámeno. Někteří nad složitostí hádanky prostě rezignovali a svěřili se do rukou zkušenějších Pivrnců. Například Číža a Zrzek se rozhodli plně spolehnout na důvtip Martina.

Nevím jak cestovali ostatní na Mecheche a tak se alespoň podíváme na skupinku skoro Pražáků. Ti na Mecheche vyrazili okolo 16:00 a vše nasvědčovalo tomu, že již v 19:00 si budou moc připít s kamarády kdesi v Jižních Čechách. Podle plánu, kousek od Jesenice, se Číža a Zrzek setkali s Martinem, který jako jediný člen výpravy přesně věděl, kam to vlastně jedem. Idylku však pokazil telefon od Džimáka a jeho dotaz, zda jsme vzali petang – sklerotik zapomněl. Martin tvrdil, že ho má doma a že se jedná maximálně o 10min zajížďku. Martinova zajížďka domů se jaksi protáhla na 40min a to jsme ještě netušili, že se Martin cestou pohádá s navigací TomTom o tom, kdo se lépe vyzná v Čechách, a presvědčí nás, že jeho databáze map z doby pozdního komunismu je přesnější než ta ukecaná krabička. Vyrazili jsme tedy na Brno. Nebudu zabíhat do podrobností. Na Mecheche jsme toho dne, sic se spožděním, přece jen dorazili. Teď již Vám mohu připomenout i místo konání. Setkali jsme se na soukromném statku v Janově Vsi a horách zvaných Novohradské. Radost ze shledání byla veliká a tak i pražáci rychle zapomněli na útrapy cesty. Další vlna rozkoše prišla, když naše rty ochutnaly první doušky piva. Každý z nás jistě ví, jak se pivo jmenovalo a tak by bylo zajisté zbytečné to čtenáři připomínat, že ano?

Sešli jsme se v plném počtu a velmi brzy jsme se usnesli na přesunutí Mecheche ze soboty na pátek 22:15. Zde je nutno podotknout, že impuls nám dal pracovitý Meďour, který měl v plánu v sobotu odjet za klientem a trochu mu pomoci utratit nějáké ty peníze. Pokud si však naivní čtenář myslí, že přesun termínu je záležitost banální, tak se proklatě mýlí. Sedy trucovitě požadoval, že hlasovat se musí pravou rukou. Samozřejmě se našli mezi námi i takoví, kteří již nedokázali pravou ruku rozpoznat. Nasledná hádka vedla ke zrušení hlasování, dále k vleklé a vypjaté diskusi a posléze ke schválení hlasovaní. Ano, po 30minutách jsme to dokázali. Mecheche se tedy přesunulo na pátek, na Apríla. Dále pokračovala nezřízená konzumace alkoholu a díky tomu jsme probrali mnoho jazykovědních i jiných témat např. Je sekretářka od slova sekret (samozřejmě bychom se měli držet anglického originálu secret, ale počešťování anglických slov je dnes v módě)? Velmi zajimavé téma bylo, zda je LPG lepší než zemní plyn a též zda by měl mít Velký Pivrnec předplatné jistých nejmenovaných lechtivých webovych stránek? Pak nám Sedy se slzou v oku pověděl smutný příběh o jistém chlápkovi, který měl v životě sex jenom 2x a k tomu dvě děti. Pažout zasněně zavzpomínal na rozpoznávání ovoce a zeleniny pouze čuchem a samozřejmě si nezapomněl postěžovat, že jsme mu nechali očuchat okurku ještě zabalenou v igelitu. Poté, co všechna důležitá témata byla probrána se Pivrnci postupně trousili do postelí.

Druhý den ráno jsme vyrazili na výlet do Německa. Cesta vedla malebnou, ale neobydlenou a pustou krajinou a tak jediná naděje na kapku oroseného piva se rýsovala na straně německé. Luďa s námi bohužel jíti nemohl, poněvadž před tím asi něco špatného snědl a tak mu bylo trochu šoufl. Číža vyrazil, ale mohl jít s námi jen pár kilometrů, protože by mu jinak vystydl zázvorový čajík. Opustil nás v místech útulného starého hřbitova. Poté jsme minuli bývalou věznici, prohlédli si kapličky na Křížové cestě, sem tam vyhledali kešku, překročili řeku Malši a dorazili do německé vesnice Mairspindt. K naší velké radosti se v malé vísce nacházela hospoda. Jaké však bylo zklamání, když nám paní hospodská odmítla prodat pivo za tvrdé české kačky. Možná, že loupeživé zájezdy čechů jsou v daných končinách jevem častým a místní obyvatelé ostražití, či paní nesleduje moc zprávy a neví v jaké bryndě bude EURO až pár jižanských států zbankrotuje. Sedy se však nedal zas tak lehce odradit a hned hbitě navrhl: „Kamarádi si tady sednou a dají pivo. Já zatím seženu Eura!“. Kupodivu nebyl příliš úspěšný. A tak jsme šlapali dál do městečka Windhaag. Tam by prý měli mít ATM mašinku. A měli! Osvěžili jsme se jedním německým pívkem a již jsme zpěchali zpět do Čech.

Cestou jsme viděli silnice hrbolaté, nekvalitní, ale i velmi propracované, splňující snad všechna ISO. Pravděpodobně nám je pomohli zaplatit naši přátelé v Evropské unii a při tom nejspíš ještě zbylo pár babek na nějaký ten baráček pro státního úředníka. Potěšilo nás to. Je to chudý kraj a i Jánošík chudým dával. Taktéž počasí nám celý den přálo. Byl krásný slunečný den a cesta hezky ubíhala. Jenom po dvacátem kilometru naše kroky ztěžkly a naděje, že si ještě dáme pivo někde po cestě mizela stejně rychle jako ranní opar vyhnaný sluncem. V pustém kraji hospůdek nebylo a když i poslední naděje v obci Tichá vyprchala, zbyl nám už jedině pan farmář v Janově Vsi. Konečně jsme byli u farmáře. Dostali jsme vydatnou večeři manualně pracujících. Deset porcí jídla. No pravda, Luďa ješte nebyl v kondici a tak nejedl, což trochu vyvedlo z míry paní kuchařku, Meďour již byl na cestě za prací a Číža měl zrovna dietu od Číňanky a jedl jenom kašičky. I když jsme měli 3 porce navíc, dokázali jsme je spořádat a přitom nikoho neurazit. Zrzek dával potají maso psovi, což se pravda moc nelíbilo Bubymu. Uklidnil se, až když dostal kus masa taky.

Večer probíhala opět bujará oslava, diskuze, hraní her, zpěv i kytara. Ale ráno už tak veselé nebylo, museli jsme uklidit a postupně se rozloučit pořádným chlapským objetím. Ještě na památku jsme si udělali foto a neradi se vraceli do stereotypu všedních dnů.

2011_36m_z1

Zrz

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *