Zápis z 52.Mecheche

Letošní na sníh štědrá zima umožnila Velkému Pivrnci odvážné naplánování běžkařského Mecheche se základnou na chatě BedŘich. Běžkařské bylo sice nakonec jen pro některé, ale i tak všichni Pivrnci nakonec odjížděli plni zážitků.

Pro mne, písmáka, začínala cesta na Mecheche až v daleké Moskvě. Délce cesty odpovídal i čas mého pátečního příjezdu, který byl po dlouhém a strastiplném putování jen natěsno páteční. Dlouho jsem se pak ještě v chladné noci účastnil  Mecheche jako pouhý divák. Zamčená chalupa, ze které se ozýval hurónský řev doprovázený Čížovou kytarou, byla nedobytná. Skloněný u okénka jsem skulinou mezi závěsy sledoval bujarou zábavu a doufal, že některý z Pivrnců zaměří svůj zamlžený pohled mým směrem. Nakonec to byl Kulda, jehož pozadí se objevilo v blízkosti okna a který dokázal v ryku ostatních zaslechnout bouchání na okno a slábnoucí volání prochladlého kamaráda. Pak mi již nic nebránilo připojit se k ostatním.

Z nesouvislých útržků jsem si sestavil vlastní představu průběhu pátečního dne. Část Pivrnců zřejmě skutečně byla na běžkách a dosáhli přitom jakési blíže nespecifikované chaty, kde se jim moc líbilo. Část se zřejmě připojila později a k hlavním programovým bodům večera pak patřila sauna, Čížou speciálně pro nás připravené lasagne a panamský rum Abuelo. Náš čerstvý Abuelo Pažout, v překladu dědeček, je na svůj nový stav náležitě pyšný a tak ho značka lihoviny a obrázek s ní spojený motivovaly ke konzumaci. Většina ostatních, přestože neměli tak pádný důvod, vypadali jako by ho měli. Zrzek přednesl podrobnou analýzu problému, který ho již delší dobu trápí. Je jím délka trvání jím prováděného milostného aktu. Někteří raději neposlouchali, aby neutrpělo jejich již tak nízké sebevědomí v této oblasti. Unaven přednáškou dlouhou skoro jako její téma, usnul naštěstí přednášející na židli a probudil se až při odchodu posledních Mohykánů na lůžko.

Sobota nezačala dle plánu Velkého Pivrnce. Sedyho zdravotní stav (něco jako ploché nohy, akorát to prý víc bolí) neumožňoval běžkařský výlet a ostatní solidárně s ním nazuli místo běžek pohorky. Počasí hrozící deštěm správnost volby potvrzovalo. Výlet nepatřil k nejnáročnějším, hlavním cílem byla Prezidentská chata vzdálená několik kilometrů. Tam nás skvěle pohostili a po třetí hodině už jsme byli zpět na základně. Až do večerního rituálu nám nechal Velký Pivrnec volný čas. Ten někteří využili ke konzumaci a tlachání, další k saunování a zbytek ho prospal. Všichni nakonec ocenili kachní stehna dle receptu Velkého Pivrnce.

Rituál proběhl důstojně a následná diskuse tradičních pivrneckých témat byla nečekaně krátká. Takže nic nebránilo vyrazit za nočním životem Bedřichova. Konkrétně na bowling, který nám VP prozíravě objednal v místní hospodě. Hospoda byla natolik místní, že většina raději zvolila dopravu taxíkem. Dobrovolně šli pěšky tuším Číža s Kuldou a nedobrovolně Zrzek, kterého jsme na chalupě zapomněli.  Zde už si přestávám být jist detaily, odpoledne jsem patřil k těm, co trávili čas konzumací. Na bowlingu nebylo vítězů ani poražených, vyskytly se ale i výkony nad 100 bodů, což považuji, vzhledem k předchozímu náročnému celodennímu programu, za potvrzení setrvávající vysoké fyzické zdatnosti Pivrnců. Po návratu zpět na základnu probíhala další zábava tradičním způsobem, žádné podrobnosti si ale nepamatuji. Ani z části, které jsem se účastnil, ani z části, kterou jsem prospal.

Neděle tradičně ve znamení odjezdu, sluníčko ještě část výpravy zlákalo ke skutečnému běžkařskému výletu.

Zapsal Martin

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.