Zápis z 27.Mecheche

2006_27M_Z

(31.08.2006 – 03.09.2006)

Autor následujících řádků je Luďa já Tímto slibuji, že mu jako Velký Pivrnec vyslovím pochvalu před nastoupenými Pivrnci na příštím MECHECHE).

Letně-podzimní Mecheche začalo letos již ve čtvrtek odpoledne. Sraz byl v penzionu Bábinka v Lísce u České Kamenice, kde se objevily první vlaštovky Meďour s Luďou kolem osmé hodiny. Ostaní se slétli v pozdních hodinách a nakonec jsme se kromě trojice Sedy, Míra a Číža sešli všichni včetně hosta Buřta. Protože jsme kluci disciplinovaní, tak jsme se vůbec nenalili a druhý den jsme čilí jako rybičky vyrazili vstříc pátečním zážitkům. A že jich mělo být…

Naše dopolední trasa „natěžko“ s bagáží vedla přes opuštěný čedičový lom Zlatý vrch, kde někteří chlapci s pochybným úspěchem postavili mohylu na počest svému mládí (bohužel přežila pouze první fotografii) a jiní s osudem smíření se spokojili s pozorováním přítomných kamzíků.

Další cestou přes vrch Studený do Studence bylo hlavním úkolem družiny najít vyvrácení Martinova podlého řešení hádanky o dvou strážných v cele se dvěma dveřmi. Bohužel se nepovedlo, což Martina povzbudilo (po přechodu nádherného Pavlinina údolí) k další provokaci s problémem tří Rosákových garáží. I tady se ukázalo, že je to hbitý manipulátor, protože většinu svých kamarádů Pivrnců dokázal navést na zcela mylné řešení.

Po obědě a odložení bagáže v dětském táboře, kde VP zajistil ubytování na sobotní noc, se skupinka (již posílená o Čížu a nemálo promile alkoholu) vydala na romantickou vycházku na Dolský mlýn spojenou se zpátečním brozením Ferdinadovy soutězky, které i věční kverulanti označili za spektakulární. Malou skvrnou se stala Zrzkova nehoda, když se vlivem neopatrnosti a politováníhodné opilosti zřítil do říčky Kamenice a utopil telefon. No, jak se říká, když jdeš s kamarády na výlet, nech doma mobil…

Povečeřeli jsme v hospůdce ve Všemilech, kde se k nám již připojila poslední dvojice – Sedy a Písmák Míra.

Autorem této mezihry jsem já.

Ještě malá Rekapitulace. Mecheche se konalo v okolí Jetřichovic, malebném kraji Labských pískovců. Lokalita byla vybrána opravdu dobře.

… Do hospůdky ve Všemilech jsme dorazili v pozdních odpoledních hodinách a hned jsme se snažili dobře se stmelit s ostatními Pivrnci, kteří už hasili žízeň podstatně déle a živě diskutovali. Hřebem odpoledne se stala výborná dršková polévka a vepřové koleno resp. uzené žebro, podle toho co na koho vyšlo. Diskutovalo se velmi dobře. Pažout vytáhl téma Kulínský a tak se s námi vzhledem k hlasitosti diskuse bavila i paní hostinská a několik hostů.

Já jsem na několik minut ztratil vědomí, to když jsem si představil, že po výživné polévce budu muset ještě spořádat celé koleno. Nakonec se ale vše vyřešilo a společnými silami jsme spořádali všechna kolena a všechna žebra. V hospodě zůstal poslední Zrzek a Pažout, kteří diskutovali Kulínského nejdéle a nejintenzivněji. Já jsem se odebral s hlavní skupinou do tábora, kde už na mě čekal pan správce, který přijel také se Sedym a ten našel v kterém roce a co za disciplíny vyhrál Jan Železný na táboře v Jetřichovicích.

Chvíli jsme si povídali a pak začal fotbálek. Při fotbalu se Kulda a Zrzek stylizovali do role útočníků a Pažout, Martin a Jim do role brankářů. Byl to mač se vším všudy na mokrém povrchu, ale bez zranění. Pak jsme šli do Robinzonády. Tam jsme pili pivo a povídali a taky něco pojedli. Byl to příjemný večer plný pivrncovské vzájemnosti a sdělování zážitků prožitých od minulého MECHECHE. Spát šel někdo dřív a někdo později, celkově jsme ale kolektivně vydrželi poměrně dlouho a pěkně si zazpívali. Myslím, že Pavlíkovi bylo trochu špatně.

Druhý den v sobotu nás čekal výlet, který byl opravdu pěkný a večer RITUÁL.

Poměrně brzo ráno, tuším, že v 8.40 jsme vyrazili na výlet. Tuším, že si Zrzek zase odplivl a 3x ukrutně uřízl. Na autobus jsme čekali u nějakého kříže, souřadnice LAT:50.847572, LON:14.394698, nadmořská výška ca. 270 m.n m.

Autobus nás dovezl až na Tři prameny souřadnice LAT:50.881221, LON:14.270522, odtud jsme vyrazili pěšky. Před polednem jsme dorazili na Pravčickou bránu LAT:50.884473, LON:14.281727, nadmořská výška ca. 452 m.n m.

Po pokochání krásnými výhledy jsme pokračovali dále na a na oběd jsme se zastavili ‘’U Fořta’’ LAT:50.873856, LON:14.316802, po výborných knedlících se zelím, česnečce a guláši následoval pochod na ‘’Malou pravčickou bránu’’, kde mi došli baterky od navigace.

Nadmořská výška je pouze odhadována, protože ji ten krám neukládá do paměti.

Za Pravčickou branou jsme zhlédli loupežnický hrad Šaunštejn. Skupina se roztrhala já patřil do té pomalejší, spolu s Jirkou, Zrzkem a Kuldou. Na Šaunštejně jsme obdivovali díru v pískovci a vymýšleli různé teorie o možnosti jejího využití. Zrzkovi přestal fungovat telefon a tak ho Jirka nechal zavolat domů ze svého. Protože ho trápil palčivý pocit viny.

Byl to dlouhý výlet. Ztratili jsme kontakt s vedoucí skupinou, ztratili jsme se také my sami. Zašli jsme si asi 4 km. Začali mě bolet nohy. Pak jsme se vrátili ke správné odbočce a znovu navázali spojení s vedoucí skupinou. Sešli jsme se až v táboře. Každý dostal svůj příděl piv a vydali jsme se na Rituál pod velký Všemilský převis. Bylo to poměrně těžké vydrápat nahoru, ale stálo to za to. Rituál proběhl v ca. 21 hodin. Bylo to zase něco jiného. Krásně jsme si zazpívali. Originální kánon doufám někdo šikovný připíchne k tomuto zápisu, protože bez tohoto hlasového záznamu by byl zápis z mecheche neúplný. Nejdříve se uvelebil Sedy, který působil dojmem zkušeného přespávače a našel si výklenek, který přesně odpovídal jeho postavě. Svíčka nad ním mu mihotavě osvětlovala tvář. Kolem ca. 1 ráno jsme šli spát. Ráno jsme se s Kuldou a Sedym probudili v ca. 6:30 a spěchali znovu k teplu rodinného krbu.

Díky Ti Luďo vybral jsi to pěkně a bylo to hezké.

Zdraví a za spolupráci děkuje Písmák Mirek

(Autor následujících řádků je Petr a já Tímto slibuji, že mu jako Velký Pivrnec vyslovím pochvalu před nastoupenými Pivrnci na příštím MECHECHE).

Poslední den Mecheche bývá nejsmutnější, mnozí koukají, jak co nejdříve zmizet a některým se to obvykle podaří. Toto Mecheche nebylo výjimkou. Hlavním tahounem první odjíždějísí skupiny byl Sedy, přidal se Kulda, a Míra. Potichu opustili převis, jehož úklid tak zůstal na ostatních. Vzhledem k tomu, že se nemuselo zametat a vytírat, slékat povlečení ani větrat, čí umývat nádobí, byl úklid předmětem okamžiku. Sesbírali jsme pár pohozených víček a lahví a vyrazili zpět do tábora, kde se odpojily pražské a moravská sekce a zbylo tak jedno auto na 4 zbylé pivrnce a jejich objemné batohy. Mírnou komplikaci do logistiky odjezdu vnesl správce tábora, který neměl odvoz zpět do Mladé Boleslavy jistý. Uklidili jsme tábor, což bylo vzhledem k našemu omezenému počtu, zaneřáděným prostorám a notně zasmrádlým toaletám přece jen náročnější, než úklid pod převisem.

Již se stalo pravidlem, že někteří Pivrnci vydrží i na nedělní výlet a tak se stalo i tentokrát. Džimák, Buby, Luďa a Meďour vyrazili na krátký výlet po okolí Jetřichovic.  První zastávkou byl hrad Falkenštejn, resp. jeho zřícenina. V Jetřichovicích Luďa varoval, že výlet, ač krátky, bude stále „nahoru a dolů“. Výstup na Falkenštejn to jen potvrdil a po krkolomném výstupu jsme spočinuly v podhradí. O hradu se nedochovalo moc záznamů, cituji proto z řídkých zdrojů: „Hrad vznikl patrně již koncem 13. století na ochranu České stezky do Lužice. První zmínka až k roku 1395, od roku 1406 majetek Berků z Dubé a později Vantemberků; v roce 1444 obléhán a poškozen, po polovině 15. století opuštěn. V době romantismu oblíbený cíl výletníků, v roce 1852 prozkoumán a upraven přístup.“ Přístup na hrad však již vyžaduje revizi, výstup krkolomnou průrvou a  sestup stejnou „cestou“ některé poněkud zaskočil, tatové od rodin ihned konstatovali, že sem s dětmi rozhodně ne. Vyhlídka na vrcholu hradu však stála za to. Při sestupu lesem od hradu na značenou cestu jsme jen mlčky litovali turisty a turistky v pokročilém věku a lodičkách, kteří po úmorném stoupání k Falkenštejnu museli zákonitě konstatovat, že tato odbočka z jejich výletní trasy byla sice namáhavá, zato úplně zbytečná.

Výlet pokračoval kolem spáleného lesa, přes údolí mravenců do jetřichovického skalního města. Zde došlo k ztrátě orientace a všichni jsme přešli odbočku na žlutou značku. Tuto chybu jsme však pohotově změnili ve výhodu a zastavili se v restauraci na Tokáni (?), kde jsme vylepšili náladu výbornou česnečkou a pivem (to jsou pouze statistické hodnoty, někteří abstinovali nebo volili jinou polévku).

Výlet opravdu krásným skalním městem završil poslední výstup na Marijánu (Mariina skála) s nádherným rozhledem. Jedinou kaňkou na kráse rozhledů byla značná převaha německy hovořících turistů, kteří nepříliš prostorný altánek na vrcholu skály zabrali prakticky pro sebe.

Výlet skončil a následovala poslední cesta do tábora, naložení zbylé bagáže a pana správce a zpáteční cesta opravdu efektivně zaplněnou Fábií do všedního dne.

 

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *