Zápis z 23.Mecheche

2004_23M_Z

Předem všechny čtenáře upozorňuji, že jsem se k zápisu průběhu 23. Mecheche dostal až po týdnu, kdy se kusé vzpomínky smíchaly do chuchvalce pocitů a nelogických útržků. Musím podotknout, že rozkolísaná paměť není ovlivněna ani tak alkoholem požitém v průběhu inkriminovaného víkendu 27-29.8.2004, ale spíše věkem a bloudivými myšlenkami. Níže popsaná diskuze o Pivníku tak dostává zcela nový rozměr nutnosti poznamenávat průběh událostí během jednotlivých akcí. Plynule se dostávám k tomu co se vlastně odehrálo.

Všechno to začalo obdržením pozvánky s místem a termínem konání Mecheche. Obojí slibovalo podařenou akci, zejména termín vzbuzoval naděje, které však se později – bohužel – ukázaly liché, totiž že budeme polonazí poletovat po nejvyšších českých horách. Nestalo se. Místo toho nebylo do poslední chvíle jasné, jak a kdo se na Erlebašku dostane, jestli se najde odvážný sportovně založený borec, který i za nepřízně počasí vyrazí na kole a podrží sportovní průměr Pivrnců nad absolutní nulou. Naštěstí se jeden našel, i když musím podotknout, že bych to příště neudělal nebo bych alespoň nejel přes Studenov, což jsem původně považoval za docela dobrý nápad. V půlce kopce, jsem vyklepával křeče a nahoře se bláhově domníval, že je všem útrapám konec. To nejhorší mě však teprve čekalo těsně před sedlem pod Dvoračkami, kde jsem musel půl kilometru kolo nést na ramenou.

Ostatní dorazili auty. Nejdříve Buby s Kuldou, pak postupně další. Číža to zkusil až na Dvoračky, v půlce kopce však usoudil, že to nemá jeho Fokus zapotřebí a vrátil se. V tomto okamžiku je vhodné upozornit na některé vzájemně pikantní skutečnosti. Za prvé, na Erlebašku se jede spodem, tj. přes Rezek, cesta je přehrazena zamčenou závorou asi 4km pod Dvoračkami. Dalšími skutečnostmi jsou: Omezený počet klíčů od závory, menší, než počet aut s Pivrnci, chybějící signál mobilních operátorů (i těch s úplným pokrytím) ve všech prostorách chaty, tma ve večerních hodinách všude okolo a alkohol v všude v krvi i ve sklenicích všech přítomných Pivrnců. Někteří z nás (tuším Zrzek a Pažout) tak byli odkázáni na vlastní strategická řešení tohoto problému. Za obětavého přispění VPvr. Kuldy, který došel pěšky k závoře s klíčem, zatímco se Zrzek s Pažoutem dohodli na setkání u závory, se podařilo všechny Pivrnce dopravit do Erlebašky. Tedy až na Luďu, který z nepochopitelných příčin dorazil až v sobotu. Sice tvrdil, že musí doma nabrat sil, aby byl na rituál fit, ale měl by vědět, že jen v naší velké rodině Pivrnců nalezne tu správnou útěchu, odpočinek a ponaučení. Toho posledního se nám dostalo v hojné míře už v pátek, jednak formou testu z Martinovy stále populárnější knihy her pro dospělé a jednak formou referátu v podání Číži na téma „O ptáku uhnívákovi“. Po chvilce vzdělávání jsme se pustili do utopenců, nakládaného hermelínu a samozřejmě piva a písniček. Slibované špagety zůstaly někde ve středočeském kraji, což někteří těžce nesli, já to však považuji za malou pihu na kráse bohatě vyváženou šestatřiceti litry balené pitné vody, dvanácti jogurty, asi pěti marmeládami a dostatkem margarínu z ropy…

V sobotu jsme vyrazili na tůru. Byla to malá procházka po velkých českých horách, z které bohužel můžu popsat jen několik málo postřehů, neboť těch pár chvil, kdy mi přestávka v mrholení dovolila prohlédnout skrz mokré brýle do husté mlhy, se mi slily do jedné velké bílé kaše, která vyplnila vše mezi posezením na Vrbatově boudě, Martinově boudě a na Dvoračkách, kam konečně taky dorazil Luďa a tři balíčky špaget, což všichni přijali s povděkem. Snad jedině Pažout hlasitě sděloval své rozčarování nad silně podhodnoceným množstvím špaget a raději si objednal večeři. Pak jsme se vypravili zpět na Erlebašku a každý po svém se připravili na Rituál. Ten začal přesně ve 20:23 a nebyl ničím výjimečný, což už se nedá tvrdit o tom, co následovalo. Po chvilce masochisticko-ortodoxních diskuzí na téma Stanovy se jedenáct vzájemně se překřikujících a nesouvisle deklamujících Pivrnců DOHODLO na jejich úpravě. Trochu vzrušení do hlasování vnesl pouze Sedy, který byl nejdříve zásadně proti a pak jednoznačně pro, což však lze vzhledem ke složitosti celé problematiky pochopit a omluvit. V sobotu 28.8.2004 byl (zjednodušeně řečeno) vyškrtnut paragraf definující pokuty za ztrátu Pivníku! Zbytek noci ze soboty na neděli se odehrál podle zažitého scénáře.

Průběh zbytku neděle mi už není zcela znám, byl ve znamení úklidu, posledních her, sledování Olympiády, loučení a odjezdů. Nevím proto, jak dopadl Pažout na cestě domů s proraženým výfukem, nevím, jak Sedy s Džimákem překonali V3Sku u Rezku, na kterou se pár nervózních lesáku pokoušelo naložit docela dost vedle volně pohozených klád a která se dala objet pouze přes Dvoračky.

Mecheche bylo rozhodně vydařené a všichni se již těšíme na další. Těšte se.

Meďour

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.