Zápis z 11.Mecheche

1998_11M_Z

Mírův popis v Pivníku jak od Hrabala…

Protože asi uspořádám příští Mecheche, snad teda, tak mě řekli, že jsem písmák a proto to píšu. Meďour s Džimem a Sedym se pro mě stavěli asi v 16:45 a protože Sedy neměl karimatku, jeli jsme do Dobrovic. Sedláčkovic Betyně se narodilo 13 štěňat, ale 3 do rána rozšlapala. Byli takoví pěkný a hladký. Obřad byl naplánován na 18:00, pak přesunut na 18:15 protože Pažout se opozdil. Vše probíhá dobře. Přesně v čase obřadu volal Jirka z Ameriky, pak jsme si dali okurku, sekanou a utopence, které Buby připravil. Pak jsme si šli házet talířem (pro Američany saucerem) a volal zase Zrzek. Všichni jsme si s Američany pokecali. Pivečko, procházky a teď Sedy rozdělal oheň. Hubu u medu ženáči teda maj, aspoň si to tedy myslím. Luďův zeťák spí v autě a chytá zloděje. Má volný čas, protože se nechá živit od manželky, která pracuje jako zdravotní sestra v Rakousku. Pivrnci Jirka a Pavel slíbili, že zavolaj znova v 1:00 hod. Do tý doby jsme ale vydrželi jen Buby, Džim a já. V 1:45 hod už všechno spalo.

V 9:00 už všechno vstalo a šli jsme se osvěžit a ranní rozcvičkou s talířem se troche protáhnout. Jako poslední ráno vyšel Meďour, furt se ptal, jestli je něco k jídlu a Luďa říkal, že vypadá jako nějakej ústavní chovanec, dokonce skoro tekly slzy, když Karel odjížděl. Já ho chápu, taky se už těší domů, odloučení od rodiny, i když pouze krátkodobé je pro Pivrnce čím dál tím těžší.

Následoval pěší výprava do nedalekých Prachovských skal. Skály nebyly nic moc. Mnohem působivější byla zpáteční cesta, kterou jsme si někteří zkrátili přes dlouhé loukopole. Jako zkratka se to sice neosvědčilo, ale všichni jsme byli vděčni za tento alespoň náznak dobrodružství. Bylo to fajn. Cestou z Prachovek se rozvinula ve skupině, která šla po asfaltu diskuze ohledně tématu „kam kadí hinduisti“ a že si kupují čistou půdu, pravidelně 1m2 a posadí na ni asi 8 hoven. Odpoledne opět létající talíř, zpestřený různými pravidly. V 18:00 všichni vysportovaní a vysíleni.

Přišel čas her a hříček. Nejdřív jsme psali básně, potom přišel „kufr“. Večer přijel H.Hurt.

Míra


Původně to byly popisky k fotkám, ale tohle už se mi zdálo moc dlouhý na to, uveřejnit to jen u fotek…

1)   Vymáhání dluhu
Na minulém Mecheche, chyběla Pažoutovi nějaká hotovost (jak již bývá zvykem ;o). Dohodl se tedy s Velkým Pivrncem (Bubym) o nějakém vyrovnání… Mimo svou zálohu dlužil Pažout ještě něco do fondu a měl to poslat Bubymu na účet. Buby mu však číslo účtu neřekl a Pažout se o placení také obzvlášť nezajímal… Ještě že to bylo v pivníku dobře a podrobně zapsáno… Oba hlavní protagonisté na chvíli poodešli od vysmátých Pivrnců – bylo to tuším v neděli ráno – a chvíli se o něčem dohadovali. Když se pak Pivrnci dožadovali podrobného vysvětlení situace a následného řešení – chyběly přeci peníze ve společném fondu – Pažout se zmohl pouze na všeříkající grimasu… Ke cti Pažoutově je třeba říct, že se zaplacení dluhu nebránil.

1998_11M_Z1

2)   Výlet do Prachovských skal
V sobotu ráno – kolem půl desáté, když všichni skončili postupně svou ranní hygienu – jsme se vydali na výlet. Vybaveni mapou jsme vyrazili předpokládaným směrem. Jelikož bylo z osmi výletníků šest MAT-FYZáků, museli jsme na deset minut zastavit a zorientovat mapu. Poté jsme již mohli pokračovat v pochodu. Po dvou kilometrech jsme došli na Blata, kde ovšem hospoda otevírala až v 11 hodin. Nechtěli jsme tedy čekat a vydali se přímo do nitra skal. Asi po půl hodině jsme konečně došli k hospodě (Turistická chata), kde jsme se rovnou naobědvali. Posilněni několika knedlíky a někdo i několika pivy jsme našli odvahu vydat se podle turistických značek napříč Prachovskými skalami. Buby šel koupit lístky a vedlo se mu skvěle, protože mu děvčata v kase automaticky nabídly studentské vstupné. Vše mohlo skončit krachem, když se k pokladně přiřítil nic netušící Martin a dožadoval se pro sebe studentské slevy… Buby ho však včas vykázal a pokladní uklidnil pohodovým úsměvem. A pak už jsme jen lezli po skalách a trošku bloudili v lese, až jsme asi po hodině běhání zase vyšli na stejném místě. Mimochodem, ta cesta se jmenovala Masarykova. Opět jsme v hospodě poobědvali – bylo jen něco po druhé hodině – a vydali se stejnou cestou zpátky do Samšiny. Některým se to zdálo nudné a tak se odtrhla pětičlenná skupinka, která se vydala napříč rozbahněným polem. Zkratka se ukázala jako nevhodná, neboť byla delší a pomalejší. Nicméně účastníci této cesty si pochvalovali nádherný pocit po prožitém dobrodružství…

1998_11M_Z2

3)   A jedno „zamyšlení“ na závěr ;o)
Co se však na tomto Mecheche negativně projevilo – je absence osob opačného pohlaví na našich akcích … Je to smutné, ale je to tak. Potom docházelo k trapným a někdy až nechutným situacím mezi Pivrnci. Některé z nich se nám podařilo nepozorovaně vyfotografovat … Nechci jmenovat, ale iniciátorem byl zřejmě Buby, neboť jak vidíte, objevuje se jako hlavní aktér na všech fotkách… Prostě by měli jít někteří Pivrnci do sebe a takovéhle věci vyřídit ještě doma před odjezdem na Mecheche !!!

1998_11M_Z3

Džimák

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.