Téměř nekonečná báseň o 10.Mecheche

Poslyšte baladu, smutnou a tesknou
Desáté Mecheche skončilo v neděli
Ještě dnes v očích se mi slzy lesknou
Když vzpomenu si na to, jak jsme si zapěli.

Já vám však vyprávět příběh chci celý
Takže se musíme vrátit o trochu zpět
Kdy přišel mi dopis, jak stanovy velí
V něm potom několik překrásných vět.

Ten dopis začínal: “ Pivrnče drahý !
Začátek Mecheche je přesně v pět.“
Pro rychlý přesun jsou tu České dráhy
S těmi se dá objet celičký svět.

V pátek pak vstal jsem jak vystřelen prakem
Popaď jsem bágl, co večer jsem balil
Už v devět ráno se odjíždí vlakem
Já do placatice jsem Jima si nalil.

Na hlavním nádraží, dřív než jsme odjeli
Se Sedym, Mirou a Luďou jsme zašli
Na pivo s polívkou, abychom se rozjeli
Šťastní jsme pak vlak do Nymburka našli.

Na nádraží v Nymburce měl Buby skvělej nápad
Že můžeme do Kolína odjed hned
Do nádražní restauračky, tam že by rád zapaď
Dal si pivko a oběd by sněď.

Jak vymyslel, tak se taky stalo
V Kolíně jsme měli času dost
V půl dvanácté na peróně stálo
Pět Pivrnců a Pivrnče; žádný host.

Nakoupivši lahváče, vždyť čekala nás túra
Pak do Zábřehu rychlíkem jsme frčeli
Lidí jelo ale z Prahy fůra
V uličce jsme jako blbci trčeli.

Míra se pak ukázal jako člověk znalý
Vědom si své možnosti už Pivrncem se stát
Udělal všem řízky a rozhodně ne malý
Ovlivnit se každý z Pivrnců pak nechal rád.

Pak už jenom jeden přestup do Šumperka
To jsme zvládli hravě, nejsme žádný balíci
Motoráček pěkně drncal jako stará herka
Za chvíli nám šťastnej Pažout už potřásal pravicí.

Pažout se hned nabíď, že nás sveze
Přímo na tu chajdu zvanou „Samota“
První půlka Pivrnců si do škodovky vleze
Druhá se pak po Šumperku ometá.

Já, Meďour a Míra jsme ty druhý
Kam se vrtnem každej dumá
Před očima se nám dělaj kruhy
V Šumperku je restaurace „Tůma“.

Vypadá to jako dobrá třetí skupina
Dali jsme si česnečku a pivo
Fakt to byla dobrá svačina
V hospodě však není příliš živo.

A když jsme se dočkali pak Pažouta
Kterej se pro nás opravdu vrátil
Nasedli jsme ihned k němu do auta
Nerad by se kdokoliv z nás ztratil.

Cesta na Samotu, celkem vzato
Probíhala v klídku, prostě jako sen
Posledních sto metrů ale bylo samý bláto
Míra řek, že Pažout jezdí jako Vatanen.

Ještě jsem tu neřek ani větu o počasí
Taky není důvod, pořád totiž lilo
Ze začátku nám z něj hrůzou vstaly všechny vlasy
Po pár pivech už nám ale všechno jedno bylo.

Slavnostní rituál začal překvapivě přesně v pět
Vše šlo hladce jenom Míra trochu zaspal
O jeho možném přijetí diskutovalo se hned
Míra šel pak za dveře, čas hlasovaní nastal.

Po chvilkovém vzpomínaní zda stanovy dovolí
Zvolit Míru za člena, když Pivrnců je jenom šest
Vzlétly všechny ruce vzhůru jako mladí sokoli
Pažout mu pak oznámil, tuto šťastnou zvěst.

Pak už stovky gratulací přešťastnému člověku
Vhnaly slzy do očí, on nemohl je skrýt
I otrlým Pivrncům už z toho bylo do breku
Tak šlo se radši chlastat a do noci pít.

Piva byly totiž přesně sudy dva
Originál Holba, moravská to značka
Takže jich tam každej skoro třicet dá
Jenom jedna kadibudka, jo to bude sračka.

Ale ani hlady nemohli jsme strádat
Jídla byla všude hora
Guláš, utopenci začali se na stůl dávat
A sporák měl tuším značku Mora.

A když většinu z nás přemoh spánek
Dva Pivrnci hrdinní to táhli dál
Pažout tančil jako jarní vánek
Meďour k tomu tiše na kytaru hrál.

Ranou bylo kruté probuzení
Každého z nás trochu pobolívá hlava
Žádný doktor nablízku tu není
Tak začíná kocovina pravá.

Ještě že tu máme taky Sedyho
Na čaj a na kafe vaří vodu
Každý by rád něco teplého
Jen od Pažouta dostali jsme sodu.

Tak je to spolek Pivrncu či není ?
Všechny půllitry hned dejte sem
Podívejte jak to pivo pěkně pění
At aspoň první sud dopijem.

Ani v jídle člověk se mu nezavděčí
Jíme chleba, Ramu, džem
Od pípy pak pořád na nás ječí
Utopence, bůček, ten si vem.

Dopoledne chtěli jsme se projít ven
Pořád prší, co s tím naděláme
Do kopce a z kopce zase jdem
Po návratu pivečko si dáme.

Jen co jsme se vrátili tak už je čas
Dát si něco k jídlu, něco k pití
Potom rozjedeme tvrdej karban zas
Nad kartama očička nám svítí.

V předvečer pak dostal Luďa nápad
Ňákou hru si všichni zahrajem
Začli jsme se po papírech sápat
Budem skládat básně, to se zasmějem.

Po básních pak přišla pantomima
To už sebou o zem třískáme
Každej to pak trošku jinak vnímá
Všichni už jen smíchy vřískáme.

Jelikož už venku setmělo se
Museli jsme lampu rozsvítit
Je však na plyn a tak povedlo se
Kdejakýho fyzika tam rozlítit.

Hádají se co se v lampě děje
Že to takhle pěkně záři
Odborník se diví a laik směje
Jsou to zanícení fyzikáři.

Naštěstí tu hádku někdo utne
Popojedem než nám vyschne v krku
Kytara vyloudí tóny smutné
jak holoubci, když vrkají „vrků“.

Konečně jsme u dna s prvním sudem
To chce zapít, rychle s dalším sem
Teď to rozjedeme a pít budem
Celou noc a ještě celej den.

Dobrým směrem se to potom zašlo brát
Nicméně to skonči jako v pátek
Většina Pivrnců už šla dávno spát
Jenom Meďour s Pažoutem maj svátek.

Ráno pořád prší, jak když z konve leje
Pomalu si všichni balíme svý věci
Šťastnou cestu Pažout nám všem přeje
S batohama k vlaku, pomůže nám přeci.

Ještě fotka poslední a můžem směle vyjít
Luďa jede s Pažoutem a my jdem zatím pešky
Zbytek sudu bude muset asi Pažout vylít
Nebo taky vypít, ale bude to mít těžký.

A už je tu nádraží a pak loučení poslední
Těžko skrýváme své slzy
Do dalšího Mecheche je ještě moře dní
Třeba se zas uvidíme brzy.

V pohodě proběhla cesta vlakem zpět
V našem kupé bylo celkem živo
Jenom Míra jako vždycky usnul hned
Ostatní pak dali jsme si pivo.

Zahráli si mariáš a něco málo snědli
A už tu byla Boleslav, společné cesty cíl
Dohráli jsme partičku a pomalu se zvedli
Zbejvá ujet cesty, ten poslední díl.

Teď na nás pad splín a všem je to líto
Že už je zase konec, che che che
Nemusíme brečet, vždyť už každej ví to
Za necelej půlrok je tu další Mecheche.