Pozvánka na 53.Mecheche

List všem Pivrncům !

Tak už je to jisté, budu hostit Pivrnce. Budou mít Mecheche. Nevím sice co to je, ale věřím si, že to zvládnu. Celá se jim odevzdám a oni si mne pak zamilují. Určitě bude žranice. Ta je vždycky, lidi prostě rádi žerou. U nás je tradiční hlavně zvěřina. Není divu, okolo vždy byly lesy plné zvěře. Když chcete ulovit jelena, tak nepojede do Polabí, to dá rozum, ne? Součástí Mecheche je prý rituál. Moc se těším, už dlouho jsem žádný neviděla. Snad ho uvidím, doufám, že to není tajemství. Jaké rituály se dneska tak mohou praktikovat? Jó dřív, to bylo jiné. Všude samé rituály nebo tajemno. Pomáhala jsem nemocným lidem a to je všude na světě a ve všech dobách plné tajemna. Třeba takový šamani, ty do dneška jedou jeden rituál za druhým. Nebo rituální vražda, rituální mučení, rituální sex. No fuj, to doufám nebude součástí pivrneckého rituálu. Jsem zvědavá, ale nemusím taky vidět všechno. Ale abych nekecala, žádného šamana ani vraždu jsem nikdy neviděla, jen jsem o nich slyšela. Ale ty latinské nápisy na všem, to je vlastně taky takový rituál a tajemno. Mohli by to klidně popsat česky, ale latinsky to hned zní důležitěji. Lidi za to dají víc peněz. Jó to byly časy, bejvávalo, jak se zpívá v té písničce. Teď už mi skoro nic nezbylo, jen ten nápis je naštěstí vidět. Možná si teď myslíte, že jsem už jsem senilní, když tolik vzpomínám na staré časy, ale já si připadám jako mladá holka. Hlavně když se podívám ven, tam teprve vidím dědka. Je kousek ode mne, není to ani přes řeku, jen za potokem, tak na něj koukám skoro každý den. A vypadá pořád skvěle. Je to div, když vezmu kolikrát hostil červeného kohouta. Ale vždycky se z toho nějak vyhrabal, jeho páni mu pomohli. A že jich za ty roky bylo. A byli to nějací páni, ne jen tak někdo. I když je fakt, že ne všichni tam byli dobrovolně. Dneska se nesmí zapomínat ani na paní. Máme tu, jak se to sakra furt píše v těch novinách, jo už vím: rovnost pohlaví. Já tomu úplně nerozumím, snad to znamená, že když ho má někdo zahnutý, tak je to špatně. Dědek tomu určitě rozumí líp. Často se chlubí, že pomáhal porodit budoucí uherskou královnu. To zní skoro jako obsluhoval jsem habešského císaře. Nebo anglického krále. To jsem četla, líbí se mi, jak je to napsané, i když se to nečte úplně snadno. Já už dneska moc nečtu, nanejvýš tak z nostalgie tu o rybách. No ať se dědek klidně vytahuje, já se budu moct za pár týdnů chlubit, že jsem hostila Mecheche. Tedy pokud mne najdou, ale věřím, že jsou to kluci mazaní a poradí si. A ti co si neporadí se poradí.

Druhý list všem Pivrncům !

Chlubila jsem se dědkovi, že budu hostit Pivrnce, a on už to věděl. Říkal, že jim bude dělat prohlídku. Pche prý on a prohlídku. Maximálně jim nějaká sexy průvodkyně ukáže mučírnu. Těžko může on dělat prohlídku. Vždyť neumímluvit s lidmi. My s lidmi mluvit neumíme, jen mezi sebou, i na dálku, ale to lidi nevědí. Stejně ale dědkovi trochu závidím. Jmenuje se to tady po něm a všichni ho znají. Mě nezná nikdo a o moji prohlídku taky nikdo nestojí. Tedy vždycky si mě prohlíží při předávání, ale zajímá je jenom jestli něco nechybí nebo není rozbité. No není to k vzteku? Kdyby tak aspoň něco zbylo z minulosti. To bych se mohla vytahovat a lidi by chodili na prohlídky stejně jako chodí v Klatovech, Českém Krumlově, Chomutově, Jindřichově Hradci, Nových Hradech, Polné, Žamberku, Letovicích, Matanzasu a určitě i jinde. Ale věřím, že všichni Pivrnci dorazí, i když už nemám nic,co bych jim ze své historie nabídla. Vlastně už se nemůžu dočkat, takhle na podzim je tady pěkná nuda.