Popis 24.Mecheche

2004_24M_Z

Toto je autentický zápis z mecheche, jenž vznikal klasickým způsobem jako původní zápisy, tj. průběžně, nesouvisle, bez ohledu na gramatiku. Nejprve jsem zvažoval kompletní přepsání do stylisticky správné podoby, záhy jsem však tuto myšlenku opustil – kromě interpunkce a několika drobných úprav předkládám text tak, jak byl do PDA vložen…

Pátek

První skupina – Medour, Džimák a já – vyrazila na cestu z MB v 14:30 – Dojezd v 17:00
Po krátké instruktáži od majitele chaty nosíme věci dovnitř a narážíme 12 a k tomu sklenici utopenců
Společenská místnost oplývá kulečníkem, poblíž wc je dokonce terc a šipky
Po 18 hodině přijíždí osamocen Pažout. Cestou sem stihl ještě navštívit rodiče v Šumperku a půjčit si hoblík. Cestou zpět ještě plánuje vyzvednout vrták na díry pro plot.

Další skupina – Buby, Luda a Kulda – doráží v 18:40

Maturitní ples – byl nacvičován ovál. Zbrožek komentoval nástup A už se ná geometrický tvar rýsuje – nástup do píčy
A třídní dali dovnitř – machrují před mladšími žáky a vzájemně se štajgrují
L: recese se delá pro recesi

20:00
Hrajeme kulečník Medour s Kuldou o cest vyzvat Ludu na utkání. Trochu mají bordel v pravidlech, ale nenahrávají si a to je základ

20:10
Doráží pražská sekce. ostatní se po několika 12 cítí již drobet unaveně – musíme narazit gambáč

Probíráme aerobní aktivity. Džimák si prosadil středy na fotbálek
Pažout si vedle pondělků, úterků, čtvrtků a pátku prosadil nově i středy – každý má jinou představu o pokroku

Byl vyhlášen turnaj v poolu – rozlosovány následující skupiny:

1 Luda Martin
2 Cíža Sedy
3 Zrzek Medour
4 Buby Džimák
5 Kulda Pažout

Konečné pořadí: 1,3,(2,4,5-všichni 1 bod)

Následující sekce je sbírkou výkřiků do Kuldova odchodu spát – necenzurováno:

Pažout šuká s dětmi v posteli
Martin je momentálně nejspokojenější – má to pravidelně 3x denně (zřejme po 8 hodinách)
Pažout něco zmiňoval o sexu a Ivče
Co máš s Ivčou
Pažout se nemá s Jirkou na téma sex o čem bavit – byl totiž na vojně (jak to souvisí)
Zrzek nerozumí tabulce.
Čížo, nestrkej tam nic.
Kulda má nervy v prdeli.
Sedy neser a zahraj něco do děr.
No vidíš. Naper to sem. To musí křupnout. Až po kořen. Přiraž si to.
Čínština, to nechci. Míříš úplně blbe. Kam koukáš, šoupni to sem, ty vole to bylo vo fous. Kurva, je to tam!!! Sedy… Joooooo…

Z: Chlapi, málo chlastáte,máte žlutou moc. Kdybyste chlastali pořádně, byla by bílá
Ty vole, jakej má vliv to, jestli my chlastáme na tvoji moč?
Z: Já bych ty(i) koule volízal

23:15
Kulda se vypařil a šel spát. Plnotučné ho unavilo

Kolem půlnoci skupina ostrých hochu dostala báječný nápad dojít pro Kuldu za zpěvu bojového chorálu Kulda, Kulda jede… Kulda byl probuzen a odvlečen do přízemí. Aktérům poděkoval několika srdečnými, avšak nepublikovatelnými slovy a odebral se zpět.

Jeho spolunocležníci a shodou okolností aktéři předešlého činu posléze zjistili, že Kulda zamkl dveře pokoje I jali se ho vypuzovat. Na dveře pokoje bušili v pravidelném rytmu hlasitý zvuk hudby z rozkřapaného magnetofonu a ocelové pěsti Medourovy Po delším snažení se podařilo Čížovi v úkrytu vystihnout Kuldovu slabou chvilku, kdy otevřel dveře pokoje, a protlačil se dovnitř, odebral klíc a Kuldu zamkl. Tato kratochvíle se záhy stala obecnou, Číža se pokoušel aplikovat zamčení spáčů v pokoji i jinde (avšak neúspěšně)

Hlavní část koncila kolem 1:00
Martin, Pažout a Zrzek se drželi do 3 hod

Sobota

Martin vstal poslední kolem desáté
Chystáme se vyrazit na pěší výlet cca 15 km
Králíky – Horní Hedeč – Mariánský kopec (Klášter?)
Dolní Hedeč Restaurace Kačenka útrata 2108

Odchod 14:35
Následuje společná fotka před restaurací

Martin má problém s močením
Džimák vyprovokoval bitvu sněhovými koulemi – pivo k obědu dělá své
Spěcháme na vlak do Králíků – odjezd 15:20
Kulda si nedal pokoj a stále hází, takže se ostatní na něj vrhli a dali mu sníh pořádně sežrat

14:45 Návšteva kláštera

15:05 Pokus o dostižení vlaku

15:30
Pokus končí, nejrychlejší člen výpravy Pažout pouze stihl zamávat koncovým světlům vlaku
Dále pokračujeme pešky nejprve podél kolejí, po cca 500 m vyrážíme přes pole

16:35
Příchod na chatu první skupina. U vchodu stepuje Míra – přijel před 5 minutami
Petang, spánek, dohledání párků, ohřátí guláše.
Míru jsme vybláznili,že guláš nedostane a ten nám uvěřil. Jsme skutečné kurvy.
Při jídle tuším Míra nadhazuje téma spaní s cikánkou

Po jídle hrajeme kulečník a někteří sledují Jáchyma v TV. Právě probuzený Martin prohodí opovržlivou poznámku k TV divákům. Martine, chce to toleranci a pokoru, tebe snad ta návštěva kláštera ničím nenakazila. No,vlastě doufám, že nás taky ne….

Blíží se okamžik rituálu – 20:16. Ještě 8 minut. Míra jako obvykle těsně před rituálem mizí.

20:17 – A už je zpět, tentokráte včas

20:18 – Kulda s Ludou mastí blitzku, Džimák s Bubym zkoumají Čížův digitál, Medour rozlévá fernet

Míra s Martinem hrají kulečník

Rituál proběhl s drobnými odchylkami (obrácený postup, prdení apod.)
Po rituálu hledáme starý pivník (má ho Číža doma) a hlasujeme o Kuldově návrhu pozvat na příští výroční mecheche striptérku.
Pro: Kulda, Medour
Zdržel se: Číža (ambivalentní poměr – co to je?), Míra, Zrzek
Proti: všichni ostatní
Návrh neprošel

Následně se rozpoutala vášnivá diskuze na téma erotika a tlupa 11 chlapu.
Hlavní mluvčí Pažout vysvětluje svůj postoj
Dále kdosi nejmenovaný navrhl zajít do bordelu

Paintball – pro asi 8
Můžeme si to zkusit i mezi mecheche

Další návrh – půjdeme na brigádu (Pažout o tom vede paralelní diskuzi) a za vydělané peníze si objednáme tanečnici

A již dosti plků…

21:24 – jdeme hrát hry

Martin znovu připravil test radikálnosti
Sám vyšel jako nejradikálnější (20) – těsně následován Bubym. Na druhé straně stupnice se ocitl Míra (50), v těsném sousedství Zrzek (47)
Probíráme trest smrti – konzervativci v jistých případech souhlasí, radikálové nesouhlasí nikdy. Řešením je doživotí bez možnosti amnestie. Ted už zbývá jen prosadit to v parlamentu a můžeme bod uzavřít.

Opet se rozjíždí kulečník, klasický doutník, kytara a zábava je opet prosta filosofie, politiky a vášnivých diskuzí. Nadchází jeden z řídkých okamžiků, kdy se každý proste jen baví, vnímá tu skvělou atmosféru a užívá si. Duch pravověrných pivrnců je opět s námi.(23:34)

Neděle

5:30
První skupina (Sedy, Luďa, Kulda) vyráží směr MB a Bakov. Luďa spěchá na šachový zápas do Kladna, Sedy a Kulda za rodinami.

Písmák Sedy

Nedělní výlet pak ještě společně popsal Meďour, Buby a Džimák…

I v neděli jsme se probudili stejně jako v sobotu do slunečného rána. Většina z nás se již nestihla rozloučit se Sedym, Luďou a Kuldou, kteří prchli na Pivrnci nezvykle brzy. Budiž jim přičteno ke cti, že nás ostatní nechali dospat a tak jsme se vyspalí začali mezi osmou a devátou hodinou scházet na snídani. Pak následoval úklid chalupy. Z toho měl jako Velký Pivrnec největší strach Meďour, neboť velká chalupa a méně Pivrnců mohlo znamenat jen jediné: Spoustu práce. Budiž přičteno ke cti tentokrát těm, kteří zůstali, že společně uklidili chalupu tak, že pan a paní domácí nevycházeli z údivu. Když přijeli služební dodávkou velkoobchodu s ratanem, tvářili se (zejména paní domácí) trochu nepřístupně a vyděšeně. Když pak paní provedla prohlídku vycíděné chalupy, rozzářila se a rozhovořila. Pochopitelně, protože jsme chalupu předali v lepším stavu, než, když jsme přijeli. To už však v chalupě zbyli jen Meďour, Pažout a Džimák. Pivrnec Pažout dostal befel na urychlený návrat ze zdravotních důvodů Andrey, pražáci odjeli z podobných důvodů.
Bylo krásné počasí a tak se zbylí tři Pivrnci rozhodli vyrazit na výlet. Cílem byl Suchý vrch a přesto, že nás paní domácí varovala před cestou po značené turistické modré, nedbali jsme jejich rad a vyrazili po modré. Pravdou je, že rovnou u chalupy jsme značku ztratili a po chvíli bloudění po severozápadu Červené vody, kdy k nalezení značky nepřispěl ani Meďourův dalekohled, jsme se rozhodli, že Suchý vrch dobudeme i bez ní. Po několika minutách jsme dorazili k bunkru z druhé světové války, jehož otevřené pancéřové dveře asociovali Meďourovi skutečnost, že panu domácímu nevrátil klíče od chalupy. Naštěstí jsme po půlhodinovém bloudění při hledání značky byli jen několik set metrů od chalupy, takže nebyl problém se vrátit k chalupě a klíče dodatečně předat. Při té příležitosti jsme konečně nalezli vytouženou modrou a navíc ani nemuseli až k chalupě, neboť nám pan domácí již rázoval vstříc. Pak jsme se konečně vydali nahoru na Suchý vrch.

– m –

 Jak již název Suchý vrch napovídá, cesta vedla do kopce. To jsme vcelku očekávali. Ovšem slovo Suchý situaci nepopisovalo přesně. Co jsme tak úplně neočekávali, byl sníh, přesněji řečeno množství sněhu a jeho konzistence.
Takže sněhu bylo dost s konzistencí dva kroky po povrchu a zapadnutí po kolena a znovu a znovu. Ještěže jsme tudy nešli v sobotu. To by fakt nešlo. Buby vysypává sníh z bot často a nadával, že cestu na Suchý vrch podcenil.
Po nějaké době jsme před sebou konečně viděli, že mezi stromy prosvítá obloha. Dorazili jsme na Hvězdu – nadmořská výška 835 m. Chvilku jsme si odpočinuli, popili vodu, zkontrolovali rozcestník a s nadějí jsme vyrazili po cestě, která byla původně lyžařskou tratí, takže na ní byl sníh od rolby udusaný a my jsme si vesele vykračovali. Pohodička ale netrvala dlouho a z lyžařské cesty, jsme museli uhnout znovu na turistickou cestičku, která ve sněhu rozhodně prošlapaná nebyla. I přesto, že jsme byli již poměrně vysoko, tak jsme se sněhem prodírali v tempu dva kroky po povrchu, zapadnutí, zapadnutí a znovu. Ještě ke všemu se cesta poměrně prudce zvedala. Po nějaké době jsme konečně vylezli nahoru, chvíli se rozhlíželi a fotili. Na vrchu byl opravdu klídek, žádní turisti jen my a zvěř. Když jsme se zrekreovali, vydali jsme se pomalu hledat turistickou chatu a rozhlednu. Nejdříve jsme došli na samotný vrchol kopce, pokochali se výhledem na telekomunikační techniku, prohlédli si panorama Kralického sněžníku a rozhodli se, že se k chatě nebudeme dostávat po značené cestě, ale že tam dorazíme podél vedení. K všeobecnému překvapení jsme se podél vedení k chatě asi po deseti minutách dostali a cestou jsme nijak hluboko nezapadli.
Navíc, když jsme k chatě dorazili, uviděli jsme ceduli Bufet otevřen, párky, pivo. To nás opravdu potěšilo.

– b –

Ještě větší překvapení pro nás bylo, že je v bufetu pěkně útulno, jelikož bylo právě přiloženo do krbu, který krásně hřál. A největší překvapení bylo (ale asi jen pro džimáka), když za pultem uviděl svého spolužáka i spolubydlícího ze studentských let na VŠ. Po chvilce pozdravů a vysvětlování co, kdo a jak tady zrovna dělá (Překvapivě kamarád neodešel od oboru, nadále pracuje v telekomunikační firmě, která ovšem koupila celou rozhlednu, kterou úspěšně hyzdí – no to ani moc nejde – anténami a bufet dole ještě nestihli pronajmout a tak mají ve firmě služby na obsluhu bufetu ;o), jsme se uvelebili u stolu před krbem a nechali si ohřívat propocená trika a mokré ponožky (To jsem si myslel, že je mám mokré, ale netušil jsem, co mě ještě čeká). Na posilněnou jsme si dali párečky a točenej Budvárek. Po krátkém odpočinku jsme se šlo na věž, odkud byl celkem slušný výhled.(Na to, že jsme rozhlednu viděli, až když jsme byli pod ní, tak dost slušný ;o) Nicméně si někdo z nás opět ulevil a my museli narychlo opustit horní část rozhledny.
Dalším bodem naší cesty se měla stát dělostřelecká tvrz Bouda a po malých problémech s orientací (ano-už zase) jsme se tím směrem vydali. Možná nám k tomu pomohl i zaměřovací bod GPSky, který tu byl na jakési skále. Netrvalo ale dlouho a opět se nám značka ztratila. Tentokrát již Meďourův dalekohled pomohl a na konci čerstvě vykácené paseky jsme značku opět našli. Na pasece byly pěkné závěje a cesta dál pokračovala vcelku solidní lyžařskou stopou až na rozcestí k Boudě. Abychom se k ní dostali, museli jsme si asi 1 km zajít tam a zase zpátky. No popravdě nevím, jestli to stálo za to, nicméně jsme tam byli, Bouda byla zavřená, nikde nikdo a po nikom ani památka.
Vrátili jsme se na rozcestí a vydali se dál po červené turistické značce oklikou do Červené Vody. Mapu, která byla u tvrze, jsem radši vyfotil, abychom v případě bloudění našli cestu domů. Čekalo nás na závěr totiž ještě jedno odbočení z turistické značky – tentokrát plánované. Ale nepředbíhejme. Slunce už opravdu pěkně pálilo a po zimě z lesa, kterým jsme stoupali, už nebylo ani památky. Naopak. Sníh pod nohama začal skutečně tát a my se začínali víc a víc propadat do teď již bývalé lyžařské stopy. Ale cesta byla fakt pěknou přírodou, takže nám docela ubíhala. Buby dokonce nezapomněl svou povzbuzující velmi hořkou čokoládu, o kterou se s námi poctivě rozdělil. Takto povzbuzeni jsme vydrželi teď již fakt tragické propady do sněhu. Boty už jsme měli mokré a Buby začal litovat, že si vzal z batohu ty horší, jelikož očekával lehkou tůru. Nakonec jsme se už docela dost unavení ocitli na louce nad Červenou Vodou, kde jsme blouděním začali naše putování. Ještě jsme si prohlédli jeden bunkr, který si někdo předělal na víkendovou chatu a pak už rovnou k autu. Z původně plánované procházky do oběda z toho nakonec byl výlet až do tří odpoledne. Ale podle mě stál za to.

– d –

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.