Popis 22.Mecheche

2004_22M_Z

Den 1.

V pátek se během cesty nic vážného nestalo. Jako první dorazila posádka ve složení Meďour, Luďa, Buby. Tato posádka jako jediná nalezla chatu Alenka v Jánských Lázních svépomocí bez cizí pomoci. To ji ovšem kromě dobrého pocitu nic dalšího nedalo. Stejně museli schnouce žízní vyčkat na příjezd další posádky. Jednalo se opět o posádku z Mladé Boleslavi ve složení Džimák, Sedy, Míra. Že by bylo na Boleslavsku a okolí tak sucho, že se nikdo z nich nemohl dočkat pivrnecké zálivky? Po veselém navigování „ vidíte tohle nebo tohle, aha, tak to ste už přejeli…“ bylo možné neodkladně vyrazit do hospody. Jak jsme se dozvěděli, jelikož je po sézoně, skoro všechno je zavřené, ale je tam jedna otevřená, kde je možné se najíst. Hospodu (pizerie od S) jsme našli a jelikož byla otevřená a doporučená tak jsme ji navštívili. Nacpali jsme se do kupé, poručili si pivko, Plzeň, a byli spokojení. Naše spokojenost ještě vzrostla s dalším pivkem a příjezdem Martina. Martin nás nešetřil a hned nám sdělil, že má v autě tři šedesátky desítky Radegastu a jako prémii basu dvanáctky. Takže jsme ho nechali taky najíst a snažili se vyrazit zdolávat sudy. Než jsme zaplatili, stihnul ještě dorazit Číža, toho jsme najíst nenechali a jen co do sebe lupnul pivko, vyrazili jsme zpět na Alenku. Se sudem jsme se nastěhovali do společenské místnůstky a zhruba tou dobou dorazila i Rožnovská posádka ve složení Pažout a Buřt. A to už jsme byli všichni, jelikož Zrzek a Kulda měli dorazit až ráno. V místnůstce o rozměrech tři krát tři metry jsme se začali nenásilně bavit a nalévat radegastem. Dokonce jsme vytáhli i kytaru a předvedli celé chatě náš sborový zpěv. Nálada pivrnců byla dobrá, piva bylo dost, takže kdo si ze zbytku večera pamatuje něco jiného než výjevy, tak se flákal a nevypil dost.

Den 2.

Brzo ráno už dorazili poslední dva členové pivrncovské grupy, Zrzek a Kulda. Na nalezení chaty Alenka jim stačila jedna dobře mířená otázka na mladou prodavačku večerky a hup, už tam byli.
Do chaty vpadli právě v okamžiku, kdy usměvaví, vyhajaní, navonění pivrncové si dopřávali své snídaňky, kterou pro ně přichystal Velký Pivrnec Martin. Všem náramně chutnalo, takže Velký Pivrnec Martin honem rychle skáknul pro pár dalších bochníků chleba do místní večerky (hned po ránu), aby bylo co do žaludku i při nedělní snídaňce.
Řádně posilněni, jsme se vydali na tradiční sobotní mecheche tůru. Naplánovali jsme si, že zdoláme Černou horu s pomocí lanovky a pak, že se trošku proběhneme po krkonošských vršcích a že rozhodně zavítáme na občerstvovací stanici Kolínská bouda, která se nám již osvědčila na Jimiho Mecheche a tam se rozhodneme co dál.
Cesta na lanovku proběhla v klídku, počasí nám přálo a sem tam i sluníčko se na nás usmálo. Vyzbrojeni trpělivostí jsme si stoupli do fronty. Z počátku se na nás lidi mačkali a někteří se nás snažili i předběhnout, ale po té co Buřt vypustil pár pšouků navoněných radegastem, rázem kolem nás bylo fůra místa. Po necelé půlhodince jsme se už vznášeli směrem na Černou horu a kochali se panorámatama. Zaujali nás ještě názvy penziónů polevé straně lanovky byli samá chlapská jména a po pravé samá ženská, asi nějaký místní zvyk.
Cestou nahoru si také někdo všimnul nosnosti lanovky – 4 osoby 240 kg a vzpomněli si na Sedyho, který se spokojeně vznášel pár kabinek pod náma. Nakonec vše proběhlo úspěšně a všech jedenáct pivrnců i s hostem Buřtem úspěšně vystoupalo na vrchol Černé hory.
Tady došlo k prvnímu dělení na pivrnce olyžené a bez lyží. Se slzami v očích jsme se na chvíli museli rozloučit s kamarády pivrnci Sedym a Meďourem. A po společném foto jsme se začali šinout směrem na Kolínskou boudu, zatím co Sedy s Meďourem začali klesat pěšmo po sáňkařské dráze směrem Jánské Lázně.
Cestou na Kolínskou boudu bych chtěl vyzdvihnout statečný, nebál bych se říci, místy až hrdinský výkon pivrnce Bubyho, který ač za normálních okolností skoro nelyžujíce, zdolával odvážně na vypůjčených běžkách všechny nástrahy trati a s vidinou oroseného půllitru se dostal bez větší úhony až k naší oblíbené občerstvovací stanici, kde už na něj pivečko samozřejmě čekalo.
Tady pěkně namačkáni u jednoho stolu jsme nějaký čásek (asi hoďku a půl) za skromný peníz pěkně pili a hodovali. Trochu nás rušilo jen občasné Buřtovo „Chlapi kdo se mnou pojede na Liščí boudu“. Po několika žejdlících pivečka někteří pivrnci vzali tuto výzvu za svou a začalo další dělení na pivrnce nažhavený na pořádný běžecký výkon a na pivrnce spokojené s poklidnou pohodovou jízdou většinou skopečka kolem Krausových budek na naší základnu Alenka.
Takže jmenovitě Buřt, Kuldik, Lůďa, Míra, Zrzek a Číža se vydali na vysokohorskou tůru, podívat se na lišky, zatímco pohodovější cestičku kolem Krause k Alence si vybrali Jimi, Buby, Pažout a Martin.
Vysokohorská skupinka se pochlapila a opravdu zdolala i závěrečný 1 km dlouhý prďák na Liščí boudu, kde ke svému překvapení zjistila, že Liščí bouda už není Liščí nýbrž Lyžařská (lišky si našli někde poblíž levnější ubytování). Cestou Kuldik vyhrál sázku (3 pífka), takže měl co slavit a ostatní se k němu rádi přidali a i zde se pár žejdlíků vypilo. Mimochodem vlastník Dataart se tady vytáhl s krásnou velkou televizí, ze které Lůďa nemohl spustit oči.
Mezitím Sedy s Meďourem se pěšmo sklouzli po sáňkařské dráze až k Alence. Cestou si dali ke svačince pár piveček a žvaneček a na Alence počali konzumovat radegastík. Po chvíli se na Alenku dostala i první pohodová skupinka lyžníků, která zkušeně překonala zbylých pár překážek, jako byly větve na cestě a chybějící sníh a dostala se až na naší domovskou Alenku. Zde Velký Pivrnec Martin vytáhl svou knihu knih, Hry pro dospělé pivrnce a milí pivrnci začali nahlížet pod pokličku a zkoumat temná zákoutí svých neviných dušiček a přitom ochutnávali radegast.

Mezitím dorazili i zbylí horalové plni dojmů od lišek.

Všichni jsme si oddechli, když jsme se dopočítali čísla 11 pivrnců a Buřt, což znamenalo, že jsme všichni šťastně doplachtili až na Alenku bez ztráty kytičky a šli jsme to zapít do postkomunistické hospůdky nyní zvanou Bellevue, s krásným výhledem do malebného údolíčka, která nám byla doporučena pro svou vyhlášenou kuchyni.
Zde Velký Pivrnec Martin prohlásil všemi netrpělivě očekávané „Teď to platím já.“ A všichni pivrnci se pěkně napucli a myslím, že ani vlastník Bellevue nepřišel finančně zkrátka.
Po té jsme se již vrátili do naší komůrky na Alence a ve 20 hodin začal opravdový rituál. Zde bych hlavně chtěl vyzdvihnout Sedyho taneční vložku při samotném rituálu, bylo to něco, co jsme zatím neviděli a na co budem jistě dlouho vzpomínat.
Tím bylo oficiálně zahájeno 22.Mecheche. A začala jako už tradičně diskuze o opravdové ceně pivníků a o jejich oscanování do elektronické podoby. Tato diskuze trvala asi necelé dvě hodinky a doufám, že tentokráte už to opravdu všechno klapne a příště to už bude jiná písnička.
Poté se rozproudila živá zábava podpořená ochutnávkou pivečka a slavilo se až do časných ranních hodin.

Den 3.

V neděli jsme se nasnídali a vyrazili zpátky za svými rodinkami, milenkami, no prostě za svými bližními.
Zajímavý byl snad jen mail od Zrzkovi Evči, kdo může dosvědčit Zrzkův nedělní výlet na lyžích s Kuldíkem, který dopadl tak, že Zrzek přijel v pozdních odpoledních hodinách značně znaven se spodním prádlem naruby. Všechny pochyby, ale spolehlivě vyvrátil Kuldík svým mailem, že dosvědčuje všechno co tvrdí pravdomluvný pivrnec Zrzek, že to byl opravdu pěkný výlet na lyžích. Jen doufám, že Zrzek zamlčel své zmrzlé koule cestou za liškama, které chtěl zahřát J

Toď je asi vše, co mi utkvělo v mé makovičce a všichni už se můžeme spokojeně těšit na další zážitky z již 23.Mecheche, které bude pořádat v létě, nyní již Velký Pivrnec Kuldík.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.