Popis 13.Mecheche

čtvrtek, 29.7.1999

15:10
Zrzek, Sedy a já vycházíme od nás směrem na Debř, kde je nejbližší železniční zastávka směrem na Turnov. Počasí je nádherné, nějakých 25 stupňů, svítí sluníčko a jsme plni očekávání.

15:45
Dorazili jsme na zastávku. Otvíráme plechovky s pivem (Klášter 12 a Zubr 10).

16:04
Téměř přesně na čas přijíždí vlak. Neumíme otevřít dveře. Po upozornění mačká Sedy jakýsi čudlík poblíž dveří a ty se k našemu úžasu otevírají. Nastupujeme a vlak okamžitě odjíždí.

16:16
V Bakove vyhlížíme Luďu. A opravdu stojí na nástupišti. Posíláme Sedyho, aby ho upozornil, kde sedíme. Sedy se vrací s nepořízenou, protože místo otevírání zmáčkl čudlík pro zastávku na znamení či co. (technika na železnici postupuje mílovými kroky a nám už v tomto zřejmě definitivně ujel vlak:-)

16:44
Turnov. Tak se s Luďou scházíme až tady. Naše další kroky vedou do nádražní restaurace na jedno (Březňák 12). Ted jenom nesplést vlak na Malou Skálu.

17:30
Malá Skála. Vcelku bez problémů jsme našli hostinec U Boučků, místo našeho setkání. Čekal tam na nás Pažout a Meďour s Mílou (Prozřetelně si ji Meďour najal jako řidiče pro odvoz našich báglů do baráčku v Koberovech, kam jsme měli v pozdních večerních hodinách dorazit 🙂 Na zahrádce před hostincem panovala příjemná rozjezdní atmosféra, povečeřeli jsme nějaký steak na rožni a pili pivko (Krušovice 10 nebo 11)

20:00
Odchod do hor. Ještě rychle jsme se nechali hromadně vyfotografovat a vzhůru do Koberov. Stoupání bylo skutečně slušné a i bez báglů jsme měli co dělat. Z ničeho nic se před námi na vrcholku objevil nějakej amfiteátr ?, kterej už dlouho nebyl používanej. Po chvilce chůze z kopce jsme objevili zapadlý srub-hospůdku „Pod Kalichem“ (Klášter 10).

20:57
Po příjemně strávené hodince (kdesi v útrobách hospůdky hrála nějaká folková kapela; vtipně s námi konverzoval pan vrchní-majitel; atd.) volal Buby, ze už je z Ruska tady a kde nás najde. Jelikož byl Meďour zrovna TAM, musel jsem zklamanému Bubymu říct, ať zavolá za chvíli. Pak už se s Meďourem dohodli na místě setkáni, my jsme zaplatili a šli dál.

21:30
Besedice. Setkání s Bubym. Chtěli jsme si tu dát ještě točeného Zlatého Bažanta, ale Meďour nás přesvědčil, že na nás u něj na baráčku čeká třicítka Kláštera a tak už nebylo co řešit. Podle mě jsme tam došli tak za třičtvrtě hodiny.

22:15
Koberovy – Meďourův barák. Po důkladné venkovní i vnitřní prohlídce a slovech uznání na majitelovu adresu jsme začli chlastat (již zmíněný Klášter 10) a žrát (utopenci a já nevím co ještě). Meďour měl v obýváku připravenej i pingpongový stůl, takže se chvíli hrál i pinec, ale pak jsme ho využili spíš k psaní básní a odkládání půllitrů. Samozřejmě, že došlo i na předvádění (Super byl obzvláště Sedy a jeho „loňská larva líně leze“, kdy Sedy pořád ležel na zemi a dělal furt ty samý pohyby pro všechna slova 🙂 a další kraviny. Většina z nás skončila až ve tři ráno ve spacácích (já, Buby, Pažout a Luďa jsme si ustlali před domem pod širákem a čučeli na hvězdy, protože nám počasí stále přálo a bylo jasno a celkem teplíčko).

pátek, 30.7.1999

7:00
Ráno nás probudilo slunce a vedro. Buby měl sice chytře naraženou debilku-hadovku přes celou hlavu, ale spánek mu to prodloužilo jen o takových deset minut 🙂 Následovala bohatá snídaně z Meďourových zásob. Pak nastala volná zábava, takže někdo spal, někdo hrál pingpong, někdo chlastal a furt se to střídalo. Jo, abych nezapomněl, tak Sedy v průběhu celého dopoledne telefonoval (k nelibosti Pažouta občas i přes mobil – Pažout čekal zprávu od své téměř rodící ženy 🙂 s Karlem ve Škodovce a pomáhal odstraňovat ňákej problém na NEWADE. I s přihlédnutím k těmto Sedyho problémům jsme uspíšili Rituál.

10:00
Začal Rituál. Nějak jsme neměli náladu na tvrdej přípitek a tak jsme konstatovali, že bude stačit, když se každý napije alespoň piva. Luďa měl ňáký žaludeční problémy (naštěstí je potom sám vyřešil 🙂 a tak jsme ho při Rituálu mohli vidět připíjet si deckovkou piva.

11:15
Odchod na náročnou cestu, jejíž konec jsme předběžně stanovili do Sedmihorek (cca 10 – 15 km). Po stoupání na první hřeben jsme měli před sebou krásný pohled na střední Čechy, ale i Ještěd a Bezděz. Na to jsme se museli napít a k tomuto účelu dobře posloužil „Whyte and Macay“, kteréhož Buby přivezl z bezcelní zóny 🙂 Přiznám se, že jsem neměl zatím moc příležitostí dát si ve velkém poledním žáru panáka whisky, ale vůbec nám to neuškodilo.

12:30
Asi po hodině pochodu jsme došli na zříceninu hradu Rotštejn (nejprve jsme ovšem prozkoumali důkladně všechny jeskyně pod ním), která byla bohužel uzavřená. Brzy jsme však našli jeden padlý strom, který byl evidentně kýmsi použit jako náhradní vchod. Zkusil jsem po něm vylézt na skálu a i dál nebyla cesta vzhůru tak náročná. Přesvědčil jsem seshora ještě Pažouta a Meďoura a za chvíli se ke mně vyšplhali. Problém nastal až pak, když jsme si zříceninu prohlédli zevnitř (upřímně řečeno nic moc) a hledali cestu dolů. Já jsem zkusil lézt podél hlavní brány a část byla vcelku lehká. Pak jsem ale zůstal stát zády ke skále a musel jsem po malém šikmém okraji přelézt asi pět metru do strany. To se mi nakonec s velkou pomoci Pivrnců radících zespodu podařilo a byl jsem dole. Ufff. Meďour a Pažout se rozhodli lézt dolů cestou, kudy jsme šplhali a s notnou dávkou opatrnosti se jim to povedlo. Docela jsme si odfrkli a mazali dolů do údolí do hospody.

13:30
Restaurace na Špici. Oběd a placení zálohy Sedymu, jako Velkému Pivrnci. Nějak kolem třetí (až jsme snědli všechny polévky, steaky, zmrzlinky atd.) jsme se konečně vydali do Sedmihorek. Cestou jsme se ještě stavili v Karlovicích u jednoho pána ve stodole, kde jenom mimochodem točil pivo. Vrazil do nás ještě kafe a tatranky a mazali jsme dál. Pažout tady trochu ožil, protože ten chlápek byl prý z Prostějova.

17:00
Sedmihorky. Sedy, Zrzek a Luďa našli v jízdním řádu, že jim vlak jede v půl šestý nebo v půl osmý. Nedalo nám ani moc práce je přemluvit, aby ještě zůstali (když viděli naše zářící obličeje představující si co všechno můžem sežrat a vypít :-))) a šli jsme do kempu na večeři. Matně si vzpomínám jen na to, že Zrzek chtěl ve výčepu mléko a že Luďa byl znechucen ucpanou mísou na hajzlu.

19:00
Po večeři jsme vyprovodili odpadlíky na křižovatku k vlaku a sami (Pažout, Meďour, Buby a já) šli okouknou lázně. Tam však bylo mrtvo. Po jednom povinným (že by Prazdroj 12 ?) jsme zakotvili v motorestu EVEN, kde probíhalo už kdysi páté Mecheche. I tentokrát jsme měli štěstí a restaurace nás přivítala s otevřenou náručí (Gambrinus 10). Někdy kolem 23.hodiny volal Jirka z Ameriky, tak jsme si hezky pokecali. Jediné, co si pamatuju, že Meďourův mobil hlásil dobu trvání hovoru 21:21. Zajímavé bylo, že jsme počítáním piv, které jsme za cely den měli, došli k úctyhodnému číslu 15. A to nebyl konec 🙂

23:15
Když už zavřeli a skutečně nám nechtěli nalít, vrátili jsme se do kempu, abychom se poohlídli po nějakém místě na spaní. To jsme sice nenašli, ale zato jsme našli hospodu, která měla ještě do půlnoci otevřeno. Meďour s Pažoutem se rychle spřátelili s ňákou bandou zpívající na zahrádce před hospodou. Dali jsme svá pivka a Pažout s Meďourem začli s ostatními zpívat. My s Bubym, jelikož jsme nesmělí (dlouhé i !!! ), jsme posedávali opodál a notně upíjeli z flašky Morgana (druhá připomínka Bubyho čtvrteční služebky v Moskvě 🙂 Když se začalo kolem suškat, že zavřou hospodu, rychle jsme si šli doplnit zásoby piva, takže Meďour chvíli opatroval tři plné kelímkáče :-))) Pak šel Pažout někam, kam moc potřeboval a našli jsme ho asi po hodině a to už měl dost a šel spát. My jsme ještě zpívali, kecali a chlastali.

sobota, 31.7.1999

3:00
Když jsme ve tři skončili a šli hledat Pažouta, našli jsme ho, jak spí uprostřed pláže u cestičky. Chtěli jsme ho vzbudit a upozornit na nevhodnost jeho tábořiště, ale ani silným kopáním se ho Meďourovi nepodařilo donutit vstát a odejít jinam. My jsme popošli kousek dál od vody ke skupince asi pěti stromů a v jejich stínu hledali útočiště. Ráno jsme zjistili, že i my jsme poblíž poměrně frekventované cesty.

7:00
Probuzení. Přišel k nám Pažout a říkal, že kolem něho už od šesti proudí davy lidí pro rohlíky. Poslali jsme ho tedy pro ně (ty rohlíky:-) Mezitím jsme se přesunuli na sluníčko na pláž a rozložili tam bágly a ručníky. Do toho Pažout s Meďourem přinesli snídani. Čaj v hrnkách, koblihy, rohlíky, máslo, džem a Pažout ještě Svijanský Máz(11). Celou tu dobu jsme se taky různě trousili provést ranní hygienu (kromě Meďoura 🙂 a završili to koupáním v rybníce. Za zmínku pak stojí jen blondýnka v bílém a ve frontě.

9:50
Odchod z kempu směrem na lázně. Potom po zelené na Hrubou Skálu. Je to s podivem, ale byli jsme ve skvělé fyzické a psychické pohodě. Kdosi poznamenal, že jsme jako čtyři Tři mušketýři (Pornos, Dalamis, Dalanaň a Athos ;-))) Cesta příjemně ubíhala a za chvilku jsme byli v Myši Díře.

10:30
Hrubá Skála, hotel Štekl.(I tady jsme byli při 5. Mecheche. 🙂 Dali jsme si na rozjezd Velveta :-))) (Tedy kromě Bubyho, který jak viděl ceduli Bernard, tak neodolal a ani se nezeptal jestli to není černý…a bylo! – To byla snad jediná připomínka k jinak velice příjemné obsluze (jedna mladší a jedna zkušenější:-), která nám rozhodně dávala přednost před masivním zájezdem, který dorazil v zápětí po nás). Vše jsme zakončili polévkou a vyrazili dál, protože jsme odvážně chtěli dojit až do Jinolic (cca 25 km).

11:45
Po silničce jsme dorazili k Vidláku (jakýsi rybník, který jsme sice viděli, ale koupat se v něm nedalo). Čekalo nás tam ještě jedno překvapení, když před námi na silnici stála banda cyklistů a už z dálky nás zdravila slovy: „Á naši zpěváčkové…“. Meďour si uvědomil, že jedno děvče (no, na světle spíš vypadala jako náká starší mamina 🙂 z té skupinky se nápadně podoba holce ze včerejšího večera v Sedmihorkách. Měli z nás evidentně dobrou srandu, ale nám to nevadilo a byli jsme pyšní, že vidí kam až jsme se po té noci byli schopni dostat.

12:30
Trosky.(Tady bych chtěl upozornit, že nemyslím nás, ale tu známou zříceninu v Českém Ráji) Lépe řečeno restaurace Trosky, protože až nahoru na zříceninu jsme nešli. Dali jsme si pořádně do nosu, akorát Staropramen 12 nestál za nic. Přesně v jednu hodinu jsme si vzpomněli na Míru a připili mu na manželství. Doufám, že se při obřadu aspoň rozškytal 🙂 Po obědě jsme vyrazili po zelené dál.

14:30
Dolní Mlýn. Malej rybníček, kde jsme si smočili nohy.

15:10
Mladějov. Na náměstí v hospodě jsme si dali výborné Svijany(11). Počasí bylo nádherný, spis až moc velký vedro. Cesta byla velice příjemná, to se ale mělo změnit. Na konci Mladějova jsme viděli bazén, hřiště, stánek s pivem, ale říkali jsme si, že to přeci nevzdáme. Kdybychom věděli už tam, co nás pak čeká, asi by to dopadlo jinak. Pres tři kiláky šla cesta nízkým lesem nahoru. Pralo slunce a z nás se lil pot. Ještě, že jsme měli o čem cestou přemýšlet. Na kraji lesa jsme totiž před sebe nechali přejit holku, která byla asi dost mlada, ale nevypadala zas až tak… 🙂 Zajímavé ale bylo, že jsme šli a šli a ona pořád ňákých deset metrů před námi. Tak jsme na chvíli zastavili, aby ji to nebylo blbý, že za ní funěj čtyři dědci, ale hned za zatáčkou koukáme, že ona náhodou taky čeká. Jen nás uviděla, zase se rozešla. Tohle se stalo několikrát, ale vzhledem k nízkému odhadovanému věku jsme ji nijak neoslovili 🙂 Již před vrcholem nás Meďour strašil, že nesnáší kopce, kdy leze hodinu nahoru, pak je sráz dolů, kdy spíš padáš, než jdeš. A taky jo. U zříceniny Paréz se nám děvče ztratilo a už jsme ji neviděli. Z Pařeza následovalo ještě asi půl kilometru dlouhé stoupání po silnici do Pařezské Lhoty. Tam už jsme po silnici nabrali nejrychlejší směr do Jinolic. A to i za cenu, že se nezastavíme na pivko.

17:00
Kemp Jinolice. Dírou v plotě jsme slavnostně vstoupili do areálu koupaliště. Rozložili ručníky, koupili Gambrinus 10 a šli se vykoupat. Nafukovací balon přisel vhod, jen pěkně foukal vítr a Pažout pro míč musel plavat asi dvacet metrů, než ho chytil 🙂 Když už jsme byli poměrně dost vycachtaný, šli jsme se porozhlédnout do kempu. Všude nás vítaly obrovské cedule s červeným nápisem: „ZÁKAZ TÁBOŘENÍ BEZ STANŮ!“. Ještě z ampliónu nás vybízeli, abychom se přihlásili na recepci k pobytu 🙂

19:00
Na konci kempu jsme našli restauraci (název nevím, páč tam bylo napsáno jen „Snídaně, obědy, večeře“ :-), kde točili Radegast 10. Po zjištění, že jinde nic lepšího asi nebude, jsme se tady i najedli a dokud bylo vidět, tak jsme skládali k úžasu okolosedících básně. Bohužel tu v deset zavírali. Naštěstí jsem předtím objevil ještě mnohem dál od recepce, až na samém kraji kempu, velký stan, ve kterém byli tři kulečníkové stoly, jedna zajímavá stolní hra (Twister) a hlavně tam měli pivo a zavírali až v půlnoci. Cestou tam bylo vidět, že jsme už v dobré náladě, zvlášť když jsme si začali nasazovat čepice proti měsíci 🙂

22:15
Hned po příchodu do herny (ano, říkejme tomu třeba tak 🙂 jsme zjistili, že jsme tam zdaleka nejstarší. Jedinými českými zástupci tam mimo nás bylo asi pět malých, ale skutečně malých dětí, které až do půl dvanácté v klidu hrály pool. Jinak tam byla zřejmě ňáká výprava pubertální mládeže z Holandska. Jo a abych nezapomněl. V jednu chvíli si k našemu kulečníkovému stolu sedly (spíš lehly) tři holky (asi:-). Chvíli tam polehávaly na Bubyho báglu, byly evidentně zhulený a asi po půl hodině zase zmizely.

neděle, 1.8.1999

00:05
Bum, prásk a ve dveřích se objevil chlap s baterkou. Za ním stál ještě ňákej maník s docela velkým a zle vyhlížejícím psem. Chlap šel k barmance a povídal jí, že už by měla zavírat a tak. Pak se obrátil na všechny přítomné a hlídal, až vylezou ven. Nevím, čím to bylo, ale my jsme ho vcelku nezajímali. Snad to bylo tím, že jsme měli bágly schované za stolem a nebyly vidět anebo tím, že jsme vypadali jak starý fotrové. Každopádně nám to pomohlo, protože si počkal až odejdou všechny individua a zeptal se barmanky jestli už je to OK a jestli zavře. Ona řekla jo a on v klidu odešel. My mezitím stáli u pultu a platili, takže nás nechal bejt. Ještě jsme tam poprosili o další pivko na cestu a vyšli ven. Až tam nás napadlo, že bychom v tom stanu mohli vlastně přespat a když to slečna šla zavírat, tak jsme se jí zeptali. Asi se nás lekla či co, ale překvapivě odmítla 🙂

01:00
Po dlouhém bloumání kempem jsme našli odlehlejší část a vnořili se do lesa. Meďour nás včas upozornil na příliš mnoho bílých míst na zemi a tak jsme šli zpátky. (Ráno se ukázalo, že to místo bylo opodál hajzliků, které byly zjevně už ňákou dobu mimo provoz 🙂 Už poměrně zoufalý, zvlášť když po nás začal štěkat kdesi z kraje lesa pes, jsme se rozhodli si ustlat uprostřed palouku přímo v kempu mezi stany. Ještě jsme si dali poslední doušek pivka a už jsme spali.

6:30
Ráno mě probudilo vcelku chladno, vlhko, ale naštěstí i vylézající slunce. Jelikož jsme byli opravdu uprostřed louky a vzpomínky na toho maníka se psem z večera byly ještě živé, skoro okamžitě jsme vstali a šli provést povinnou ranní hygienu (tentokráte už i Meďour 🙂 a nakoupit ňákou snídani. Zase se nám podařilo sehnat čerstvé rohlíky, sýry, džus, z automatu černou kávu, no prostě extra snídani. Jelikož byl Pažout docela nervní, co se týkalo jeho skororodící ženy, tak jsme šli hned do Jinolic na zastávku.

9:03
Odjeli jsme společně vlakem směrem na Turnov. Já jsem chtěl v Libuni (9:10) vystoupit a pokračovat dál přímo na Boleslav. Taky jsem v Libuni vystoupil, ale naštěstí pro mě, se ozval nějaký šestý smysl a já se zeptal průvodčího, jestli náhodou neví, kdy mi to jede do Boleslavi. Chvíli hledal v jízdním řádu a já už chtěl říct, že je to dobrý, že si to najdu na zastávce, ale on najednou povídá, že mi to jede až ve 12:06 a doma bych byl ve 13:22. Hned mi taky našel, že když pojedu s ostatními přes Turnov a tam přestoupím s Bubym na vlak na Prahu, tak jsem v půl dvanáctý už v Debři. Takže nebylo co řešit. Vrátil jsem se s velkou slávou zpátky k ostatním do vlaku a jel taky do Turnova.

09:57
Turnov. Meďourovi s Pažoutem to hned jelo, ale my měli s Bubym čas, takže jsme šli na polívku a pivko (opět Březňák 12) do nádražní restaurace.

10:51
Tak jsme odjeli z Turnova i my.

11:26
Debř. To už mě čekaly jen poslední dva kiláky s báglem. Domů jsem dorazil asi v poledne. Bylo krásně, slunce pálilo a foukal příjemný větřík.

Džimák