Ospalá pohádka o 5.Mecheche
Bylo – nebylo.
V souladu se stanovami se 5. Mecheche konalo během prvního víkendu v září 1995. Počasí bylo standardní Mechechovské tj. „Ani ryba ani rak – ani slunce ani mrak – ani román ani brak – ani puška ani prak – ani rifle ani frak – ani vodka ani crack…“ Ježíšmarja, co to klapu , bačkorama sotva klepu. Sorry, to měl být popis proměnlivého počasí onoho památného víkendu.
Na rozdíl od ostatních Mecheche jsme se přitrousili v sedmi skupinách, což je, jak každý uzná, na devět lidí dost dobrý výkon. Jako první samozřejmě dorazil Velký Pivrnec s autem plným dřeva, jídla a pití. Hned poté dorazila kompletní redakce Větráku. Pak nastala dlouhá pauza, která byla vyplněna likvidací zásob dřeva, jídla a pití a průzkumem motorestu, ve kterém se mělo odehrát celé Mecheche.
Teprve okolo deváté hodiny dorazila další skupina tvořená „Pražákem“. Po shlédnutí několika desítek dokumentárních snímků ze Sibiře přepadl Pivrnce hluboký spánek (nutno ovšem podotknout, že i během večera docházelo k neustálé likvidaci zásob dřeva, jídla a pití).
Těsně po ranní likvidaci zásob jídla a pití (kolem 11 hodiny) dorazilo Pivrnče, a tak mohla na následující vlastivědný výlet vyrazit celkem pětičlenná skupina. Po obědě na vrcholu Hrubé Skály se „Pražák“, vyčerpaný nočním vzpomínáním na Sibiř, vrátil do základního tábora, kde byl opět přepaden hlubokým spánkem. Zbytek výletníků si ještě asi dvě hodiny prohlížel krásy Českého ráje, aby nakonec skončil u kulečníkového stolu.
Nyní nechme výletníky šťouchat do koulí a podívejme se jak si vedli ostatní. Nejlépe se dařilo nejmladšímu Pivrnci, kterému se podařilo vzbudit „Pražáka“ a dostat se tak do chatky. Zde však na oba číhal hluboký spánek. Zbylé dvě skupiny se již do chatky nedobouchaly. Každá skupina vyřešila svízelnou situaci po svém. První, tvořena Písmákem, vyrazila na výlet po Českém ráji hledajíc společnost s lahví Becherovky. Druhá skupina, tvořená hostem a autorem skupinových fotografií, již dostatečně poničená usilovným šlapáním do pedálů kol, se další námahy zřekla a zakotvila v motorestu.
Okolo 16 hodiny se všechny skupiny konečně sešly na chatce. To bylo radosti. Ta ale nevydržela všem stejně dlouho. Spánek si vybíral další oběti. Jednočlenná skupina Písmáka, která se z výletu vrátila doprovázena věrnou opičkou, byla pro spánek opravdu snadnou kořistí. Ani skupina cyklistů nevzdorovala dlouho.
Čas však nespal a hodina Mecheche se nemilosrdně přibližovala. Snad jedině hrozba pokuty přinutila většinu účastníků k cestě do motorestu. Ještě před odchodem došlo k pokusu o probuzení dvou Pivrnců, přepadených zvlášť hlubokým spánkem. Zatímco Pivrnec z cyklistické skupiny účast alespoň přislíbil, Písmák zamumlal jen několik přisprostlých nadávek. K velkému překvapení všech ostatních oba dva vpluli do salónku v motorestu elegantně a téměř na sekundu přesně. Mecheche začalo.
Po slavnostním rituálu a nezbytném přípitku došlo k hlasování o přeměně Pivrnčete v Pivrnce. A tak se také stalo. Bylo nás osm.
Za již tradiční diskuzí o stanovách vznešeného spolku Pivrnců následovala hromadná likvidace zásob jídla a pití v motorestu. Tuto poklidnou atmosféru narušil až příchod hudebníků, kteří chtěli v našem salónku předvádět své umění. A tak se všichni Pivrnci a host přesunuli do vedlejší místnosti. Tam ještě chvíli pokračovala družná zábava, avšak část Pivrnců se pod záminkou zpěvu písní zanedlouho rozhodla motorest opustit. Obě skupiny si vedly poměrně dobře, ale na podrobný sled událostí si už nikdo nevzpomíná. Pouze se domníváme, že krky proteklo ještě hodně piv, vodek a becherů než byli všichni opět přepadeni spánkem. A jestli neumřeli, spí tam dodnes.
Dobrou noc, děti.
Buby & Džimák
