100.Mecheche

(Úryvek divadelního dramatu z prostředí Mecheche. Obsazení hry je ve shodě s realitou velmi skromné a naprosto očekávané. Osm Pivrnců – Pi (z nichž jeden v roli Velkého Pivrnce – VP), Pivrnče Pc, Obsluhující personál – Op (pan vrchní a servírka). Děj je zasazen do roku 2043.)

Op: (přichází s podnosem): „Tak pánové, vosum malejch becherů…“
P1-P4: (děkuji)
Hluchý P5: (nechápavě zírá na Pi): „Co to?“
VP: „Pití! Dones nám pití!“
Hluchý P5: (pokyvuje hlavou): „Taky je mi k zblití.“
P6: (spí v rohu místnosti na houpacím křesle)

(Náhle se rozsvítí obrazovka velkoplošného videofonu a zanedlouho se na ní objeví P7. V ruce drží šálek s jakýmsi nápojem, leží na posteli a zdravotní sestra mu urovnává polštář.)

P7: (vesele z videofonu): „Nazdar pánové…“
Pi: (kromě P5, P6 spí v rohu místnosti…) „Zdravíčko P7.“
VP: „Nazdar vole!“
Hluchý P5: (sedí zády k videofonu a zhusta nechápe) „Co blbnete, magoři?“

(Přes salónek proběhne několik mladých lidí)

Senilni P2: (s mladistvým elánem v šedě zakalených očích): „Počkejte, hraju s váma!“
VP: (marně volá za P2): „Kam běžíš, bude rituál…“
VP: (pro sebe…): „Senilni blb..“

(P2 dostává babu, P6 spí v rohu místnosti na houpacím křesle)

Hluchý P5: „Cože?“
VP: „Hluchej blb…“
Koktavý P1: „P-p-p-proč j-ji-jim na-na..“ (mávne rukou).

(P2 probíhá kolem stolu, P6 spí v rohu místnosti na houpacím křesle, P3 usne taky a hlava mu klesne na umakartovou desku stolu. Vzápětí VP vstává a zahajuje rituál. Lety vypilovaný k dokonalosti již nedělá nikomu problémy. Všichni vstávají až na P3, P4 a P5, P6 spí v rohu místnosti na houpacím křesle).

Sklerotický P4: (udiveně strká loktem do P5): „Co to dělá?“
Hluchý P5: (konečně si všimne, že se něco děje, křičí): „Jo rituál, že něco neřeknete?!

(Hlava P3 opustí umakartovou desku stolu a společně se zbytkem těla se sesouvá k podlaze. P5 se zvedá od stolu a ceká, až na něj přijde řada. P4 pomalu začíná tušit, že v minulých 50 letech už několikrát podobný rituál prožil).

Sklerotický P4: (nahne se k stojícímu P5): „Jako bych to někdy tó..“ (nedořekne)

(Z reproduktoru videofonu se náhle ozve ohlušující pískot. P2 opouští honící se mládež a začne poslušně cvičit rituál. P3 se pod stolem probouzí a instinktivně začne narušovat izolaci kabelu přívodu videofonu docela malým kapesním nožíkem. P6 spí v rohu místnosti na houpacím křesle)

Koktavý P1: (na pleši mu vyrazí krůpěje potu…): „Za-za-zasta-sta-zasra…“ (mávne rukou)
Hluchý P5: (rozhlédne se kolem sebe): „Konečně vás slyším!“
VP: (objevně zvolá na adresu naslouchátka P5): „Seberte mu to nebo se zcvoknu!!!“
P7: (z videofonu, když docvičí rituál): „Co se to tam u va…“

(VP vyplňuje PPZ, když v tom P3 úspěšně odkryje živý vodič přívodu videofonu. Ozve se tlumená rána a rozhostí se ticho. Po salónku se rozprostře zápach spáleného masa, zubní protéza P3 opustí ústní dutinu a nalezne útočiště v květináči se zbytky Aphelandra squarrosa var. leopoldii VAN HOUTTE. P3 využívá šoku a usíná.)

VP: (mačká PPZ): „Ted budeme hlasovat o Pc. Po devadesátý vosmý!“
Koktavý P1: (udiveně): „T-ty v-vole de-de-de…“ (mávne rukou)

(Pc odchází na toaletu vyměnit sáček s exkrementy nedbale trčící z jeho boku. P2 opouští salónek za skupinkou mladých lidi. VP dává slovo P7, ale obrazovka videofonu je po předešlé nehodě popelavě šedá. P6 na vyzvání nereaguje, stále spí v rohu místnosti na houpacím křesle)

VP: (obrací se k P5): „Tak teda P5 – máš slovo.“
Hluchý P5: (neslyší a naprosto nechápe, co se po něm chce): „???“
VP: (zvedne oči v sloup): „P4 – seš pro?“
Sklerotický P4: (udiveně): „Pro co?“

(P3 začíná pod stolem hlasitě chrápat, z chodby se ozývá hlasitý zvučný hlas jakési mladé slečny a roztřesený dušný smích P2)

VP: (pokrčí rameny): „P1?“
Koktavý P1: „J-j-já s-si my-my-mys…“
VP: (mávne rukou za P1): „Takže nezvolen.“
Op: (vejde do místnosti): „Tak končíme pánové, pro dnešek zavíráme…“

(Pivrnci poslušně odcházejí do svých pokojů, v místnosti zůstává pouze vydýchaný vzduch, zápach spáleného masa, trocha přízemního ozónu z elektrického výboje a obsluhující personál. Vrchní unaveně sundává zástěru, pod níž se objevuje bílý lékařský plast. Na jeho náprsence se blýská fóliová jmenovka s nápisem: „Psychiatrická klinika profesora Vodičky, MUDr. Břenek Kristko“)

Lékař: (s povzdechem): „Sestro, odneste P6 do sklepa, možná se bude za půl roku hodit.“
Sestra: (zvedá hadrového panáka z houpacího křesla): „Je to rok od roku horší, pane doktore!“
Lékař: (pro sebe, když odchází): „Sou to cvoci.“

(Sestra sleje zbytky iontových a vitaminových nápojů do jedné sklínky a tu vyprázdní do květináče živořící Aphelandra squarrosa var. leopoldii VAN HOUTTE.)

Aphelandra squarrosa var. leopoldii VAN HOUTTE: (Napřimuje listy a vyrazí osm a půl nových, nádherně svěžích zelených listů.)
Hadrovy panák: (přehozený přes rameno zdravotní sestry zvedne hlavu, spiklenecky otevře jedno oko a zašeptá): „Hraju mrtvýho brouka…“

OPONA.