Zápis ze 44.Mecheche

„Čepice se hodí“, pomyslel si Meďour, když pozoruje Sedyho, jak shání nějaký šátek na hlavu. „Čepice a teplá mikina“, dodává v duchu a fouká do horkého čaje, až pára orosí jeho brýle. Slunce sice vzbuzuje naději na příjemný výlet, ale mraky mají navrch. Mraky a studený vítr odněkud ze Skandinávie. Nebo britských ostrovů. Říkali to v televizi. Říkal to Kulda.

Možná se někomu na výlet nechce. Teplo přestavěné zděné stáje, spousta jídla a dostatek pití však nedokážou zlomit odhodlání sobotní výlet podniknout. Ani přes možnou únavu z páteční noci, která se nesla ve znamení diskuzí na nejrůznější témata, nikdo nehodlá zůstat. Možná za to může podvědomá obava ze zřícení falešné klenby přízemí, ač umně zhotovené, přece jen nepůvodní a neprůkazně 11ti-rozměrné. Pravdu zná z přítomných asi jen místní kočka. Ta nic nepoví, je naprdnutá, protože ji nepustí dovnitř. A nedají ji nažrat. Pěkný vopruz v tomhle počasí lovit.

A propos páteční večer. Ta typická směsice tak známých témat, stále stejných a přesto nových. Pátek je důležitou součástí Mecheche, neoddělitelnou, bouřlivou, tak pestrou, jak jen může být obsah například na TED.com nebo různých HUBech nebo TUBEch. Ještě pestřejší.

K Mecheche patří sdílení. Sdílí se vše od časoprostoru, přes osobní zkušenosti až po pochybné informace nevalného významu. Velký Pivrnec Kulda rozkolísaný fluktuacemi v mikrokosmu zapomněl v Makru nakoupit máslo. Vlastně ne tak docela. Jedno koupil. Jedno na dva dny pro 10 hladových krků. Sdílí se úplně, na každého se dostane. Tedy jen v sobotu. Ještě štěstí, že je možné si na každý krajíc chleba namazat několik naložených hermelínu. A tak je cíl jasný. Koupit máslo. Cestou.

Odchod. Fouká studený vítr. Pivrnci jdou na sever a vítr fouká na jih. Před občasnými hřejivými paprsky slunce smekají. Čepice a šátky se však v kapsách ohřejí jen krátce. Zato rukám se z kapes nechce.

Na cestě leží stará PET lahev. Deset Pivrnců ji obchází, někteří překračují. Jen jeden se ohlídne. Rukám se z kapes vážně nechce a vpravo se tak trochu omšele, stále však hrdě, tyčí vila Karla Čapka. Svá nejlepší léta a své nejlepší nájemníky má dávno za sebou. A vedle ta PETka. Džimák z přesvědčení vyndává ruce z kapes, to když se rozhodne tu PETku sebrat a uložit ji k věčnému spánku do nedaleké popelnice. Akce si žádá reakci, a proto je chvíli na to odměněn. Pivem na zápraží Čapkovi vily. Jediným. Posledním. Po zásluze. A všichni mu to přejí. A Džimák se dělí s ostatními. Je to kamarád.

Brzy se ruce znovu uchylují do tepla kapes, to když Pivrnci spěchají předměstím Dobříše do náruče rybích hodů. Těžko říci, kolik desítek minut ve frontě uběhlo, než si někteří konečně mohou zkřehlé prsty do té doby třímající studené plastové kelímky skrýt do nitra horkého grilovaného sivena nebo do misky s grilovanými kapřími hranolkami. Větší cenu má teplo rybího masa než jeho chuť. Čas asi tak trochu pozapomněl běžet, je zřejmé, že i jemu je zima.

Tam někde v Budíně je teplý chlév s falešnou klenbou, tam za několika dubovými dveřmi je teplá finská sauna a studená finská vodka, teplé maso na grilu a lednička plná hermelínů. Ty zůstanou tak jak jsou a odjedou v neděli někam dál. To mají za to, že jsou studené. A že jich je taková přesila.

Jako bílá koule na poolu rozděluje Studená Dobříš Pivrnce. Někteří se kutálí do jedné díry na náměstí Dobříše na grog, jiní končí v cukrárně. Další spěchají taxíkem do náruče teplé chalupy.

Kulda kupuje máslo. A cibuli. Brzy se ohřejí. Kulda i cibule. Zato jiná část Pivrnců navzdory chladu odmítá použít silnici jako nejkratší spojnici jejich pozice a tepla chalupy. Zahýbají do lesa. Tam někde podejdou dálnici podchodem, slibuje mapa. Prostor se ale nestihl přizpůsobit, jak brzy zjišťují Pivrnci stojící na vysokém náspu nad dálnicí. Podchod není ani vpravo, ani vlevo. Podchod není. Rozptýlení v dubině hledají způsob, jak se dostat na druhou stranu dálnice. Odkaz bratrů Srugackých. Stalkeři v podivném lese. Piknik u cesty. Vlastně u dálnice. Kdo nechápe, ať si nechá vyprávět.

Čas poskočil a oni se ocitají se na druhé straně dálnice. Silničku pohlcuje mech, asfalt prohrává svůj boj s přírodou. Ale je to ta správná cesta. Brzy i poslední parta Pivrnců dorazí k ostatním. A tak jsou všichni zase pohromadě, další fluktuace končí a postupně se rozpouští v horké páře finské sauny.

Rituál je přesně v 19:19. Úplně přesně, Velkého Pivrnce nikdo neukecá. Málokdy ta parta chlapíků odhlasuje něco společně. O to větší význam má jejich společné rozhodnutí, že uhradí náklady na PR ze společné kasy. Vyčerpáni dovršením takového konsensu již nezbývá síly na dobročinnou činnost. Ta zůstává na okraji zájmu a do jeho středu vniká balička tabáku. Jde to i bez tabáku, ale chvíli to trvá.

Pak zpijou choboty do němoty. Ne doopravdy, ale zaznít to musí. Básně a zpěv, kulečník a veselé i neveselé povídání.

…

Spánek. Sladký spánek. Někdo dříve, někdo později. Nakonec ale dožene každého.

…

Neděle. Počasí se vylepšuje, kočka má stále hlad a Zrzkův foťák mele z posledního. Je čas uklidit a zmizet. 44. Mecheche končí.