Zápis z 32.Mecheche

32.Mecheche, 9.-12.4.2009, Kladská

Tak se nám ta Mecheche začínají pěkně prodlužovat. Značné části Pivrnců již nestačí jeden společný večer, dokonce jim nestačí ani dva společné dny. Takže 32. Mecheche tentokrát začalo pro šest Pivrnců již ve čtvrtek odpoledne. Vzhledem k tomu, že jsem mezi ně nepatřil, začíná Písmákova práce až tradiční pátek večer. Čím se zmiňovaní nedočkavci bavili v pátek přes den mi není přesně známo, v Pivníku jsem našel zmínku o jakési prsaté průvodkyni. Tradiční Pivrnecké aktivity zřejmě přes den zanedbávali, protože jsme je při příjezdu po sedmé hodině večerní zastihli vcelku střízlivé a hrající prší. Čemu se věnovali ve čtvrtek večer jsme zjistili velmi brzy, neboť před půlnocí došla od čtvrtka naražená padesátka. Ještě, že to Číža pojistil slušnou baterií lahváčů.

Po deváté jsme všichni a zábava je v plném proudu. Velkým tahákem je Sedyho koule, kterou měli v ruce s různým úspěchem snad všichni. Výborně si s ní rozumí zejména Luďa, ale i Meďour ví co s ní dělat.

Novinka na Mecheche – Pisemina – není všemi Pivrnci přijata bez výhrad. Některým zřejmě příliš připomíná pracovní povinnosti. Nicméně Zrzkova přednáška na téma „Mužství“ rozpoutá zajímavou diskusi o rozdílu mezi mužským orgasmem a ejakulací.

Číža se jako velký pivrnec předhání – griluje pro nás maso a připravil poznávací ochutnávku asi deseti lahváčů: od těch největších sraček, přes nealko pivo až po Plzeň. Bohužel si na to vzpomněl poměrně pozdě, takže drtivá většina, tou dobou již po deseti pivech, nedokázala rozeznat ani Birell od Plzně. Jediný Pažout se asi dost flákal, protože Birell poznal.

Zbytek večera proběhl tradičně ve znamení kytary, zpěvu a všeobecné diskuse.

Ráno je deštivé, probouzíme se pomalu a nad mapou začínáme oceňovat Čížovu volbu místa. Slavkovký les je pro většinu z nás naprosto neznámou oblastí a Kladská leží přímo uprostřed tohoto přírodního ráje. Přestalo pršet a vyrážíme na výlet naučnou stezkou přes rašeliniště Tajga. Místy po cestách, místy po kotníky ve vodě, procházíme rašeliniště. Pažout v duchu i nahlas sjíždí všechny rozvodněné potoky v okolí, filozofové vedou po vypité lahvi Tulamorské rosy mimořádně duchaplné řeči o smyslu bytí, člověčenství a tak podobně.

Z výletu se vracíme právě včas abychom zjistili, že blízká přítomnost Mariánských lázní udělala z opuštěné osady Kladská luxusní výletní středisko – aspoň co se cen v restauraci týká. Dáváme aspoň polévku za padesát, ti nejhladovější si dají i předražené, ale výborné jídlo.

Rituál proběhl ve společenské místnosti v 15:00 důstojně jak se sluší a patří. Následuje Pisemina: s Bubym vzpomeneme na prvních pár Mecheche; Luďa nám oznámí, že za líné lemry rád napíše kroniku; s Meďourem a Bachovým Rackem se proletíme na křídlech alegorie. Nejzávažnější je Bubyho pokus o rekonstrukci stanov. Odhalené rozpory a nedostatky v paragrafech 11 až 13 jsou hlasováním opraveny. Zda bude Bubyho snaha korunována úspěchem se ukáže až na příštím Mecheche, kde má být platná aktualizovaná verze stanov ratifikována.

Po celý následný večer panuje přátelská a družná atmosféra okořeněná grilovaným masem a opakovanou ochutnávkou piva. Tentokrát naplánovanou na vhodnější dobu, takže někteří poznávají i polovinu vzorků.

V soutěži se Sedyho koulí kraluje Luďa, ale i většina ostatních už po zácviku ví co s ní dělat. Dojde i na básně a předvádění. Večer vrcholí totální likvidací zásob piva a několika lahví kořalky. V tomto směru se opravdu nemáme na 32. Mecheche za co stydět.

V neděli ráno se udělá hezky a padne rozhodnutí navštívit zámek v Bečově na Teplou a prohlédnout si relikviář sv. Maura. Pažout se nad sobotními rozvodněnými potoky asi dostatečně neukojil, takže nás protáhne o deset kilometrů delší cestou údolím Teplé. Díky vyhlídkovému tempu nikdo na cestě plné zatáček nezvracel.

V Bečově nemají pro nás dost míst na nejbližší prohlídku, slabší kusy to vzdávají a pro zbývajících osm Pivrnců se již lísky najdou. Tito šťastlivci mají příležitost dozvědět se něco o zajímavé historii relikviáře a na závěr prohlídky strávit pět minut v němém úžasu nad krásou tohoto románského skvostu.

Zapsal Martin