Zápis z 28.Mecheche

Zápis z 28. Mecheche aneb „Několik obrazů ze setkání Pivrnců“

I. (Džimákův dům, 13.4. 14:00)

Je pátek, třináctého dubna kolem čtrnácté hodiny. Na chodníku před domem je čilý ruch. Město je plné lidí – ranní směna právě končí a odpolední začíná. Džimák chodí po domě a ještě na poslední chvíli kontroluje obsah svého batohu. Relativní klid náhle přeruší zvonek. Přijel Luděk a v kufru svého vozu si ještě rovná věci do tašky. V tentýž okamžik se na rohu ulice objevuje Jirka s batohem na zádech. Přijel autobusem až z Kladna a je tu překvapivě na čas. Všichni tři přátelé se pozdraví a sotva si vymění pár slov už je slyšet řev Sedyho plně klimatizovaného vozu Škoda Octavia II. Kufr má plný řízků. Následuje další přivítání a po chvilce všichni čtyři nasedají a odjíždějí na sever do Krkonoš. K tomu jim pomáhá (a někdy ne) Sedyho víceúčelový mobil s navigací.

II. (chata č.p.9, Studenov, 13.4. 16:00)

Na malém parkovišti nad chatou jsou 2 auta. Jedno patří Bubymu, který se přijel s Kuldou a Meďourem a to druhé je Míry, kterýžto sem jako současný VP přivezl většinu zásob. Na dubnové odpoledne, zde, zhruba v 1000 m.n.m. je překvapivé teplo. Okolní stráně jsou zelené a sníh už není na první pohled nikde vidět. Přijíždí Sedy s kamarády a všude je cítit pach brzd a spojky. Chata je zamčená, klíč je však na svém místě. Uvnitř je pak naražený sud a Svijany v něm jsou jedenáctistupňové a správně vychlazené. Následuje krátká přestávka vyplněná pitím piva a nezbytnou telefonní synchronizací s již ubytovanými Pivrnci, toho času kdesi nad Kotlem (Kuldy na lyžích, ostatní pěšky). Touha vidět své kamarády je opravdu silná a tak Luďa, Sedy, Jirka a Džimák odchází směrem na Dvoračky. Cesta pozvolna stoupá celých šest kilometrů. Na jejích částech schovaných před sluncem leží ještě vrstva zmrzlého sněhu, což ale Pivrncům (ani těm v teniskách) nečiní žádné problémy. Hovoří se o sestavě týmu Pivrnců na jakýsi šílený závod Rasovina 2007.

III.        (Dvoračky, 13.4. 18:00)

Poslední úsek jde lesem. Jakmile jej cesta opustí, stáčí se malinko k jihu a po krátkém stoupání se všem cestovatelům naskýtá úchvatný pohled na majestátný krkonošský vrchol Kotel. Ještě nyní je pokrytý sněhem a dnes krásně zrcadlí sluneční paprsky. Dole pod ním se před turisty objevily nyní již dvě budovy Dvoraček. Nová není ještě dostavěná, ale stará bouda je stále otevřena. Uvnitř je zcela prázdno. Nově příchozí v čele s Luďkem vyhlíží vhodný stůl a paradoxně si vybírají rohový stůl na konci sálu, ke kterému se později jen stěží vejdou. Přichází číšník a zapisuje si objednávky piva. V tu chvíli dorazí Buby, Meďour a Míra a přidávají se. Z jídla nabízí zdejší vyhlášená kuchyně bohužel pouze smažený sýr, ale i ten má úspěch o čemž svědčí 7 objednávek s osmi možných. Než je jídlo na stole, přichází i Kuldík, který se byl na Labské louce proběhnout na běžkách. Zábava se dobře rozjíždí, všichni si mají co říct a jídlo všem chutná. Vše nakonec platí současný Velký Pivrnec Míra a následuje cesta zpět na Studenov. Ta je opět vyplněna debatou o plánovaných sportovních akcích, kterých se Pivrnci hodlají účastnit.

IV.      (chata č.p.9, Studenov, 13.4. 20:30)

Společenská místnost s kachlovými kamny je zaplněna Pivrnci. Točí se Svijany a právě se naráží malý sud Plzně, kterou právě dovezl majitel chalupy. Jeho manželka, kterou VP oslovuje zásadně „paní Maruško“ příváží i utopence, uzené a k němu i čerstvý křen. Následuje i přivítání s jejich boxerem Edou, který se pro některé Pivrnce stane v následujících dnech velkým kamarádem i neústupným rivalem v soubojích jeden na jednoho. Pivrnci zjišťují nejasnosti kolem stanovení přesného času a data konání Rituálu, což vede málem k hádce a rozhodně to vykolejí Velkého Pivrnce po celý zbytek večera.

Přijíždí Martin s Pažoutem (Může mi někdo vysvětlit, proč se mi automaticky mění Pažout na Pazour?). Bez Zrzka. Ten se doma stará o nemocnou ženu a dvě děti. Všichni, včetně VP, se mu snaží dovolat a zjistit podrobnosti, ale odpovědí jim je pouze vyzvánění Zrzkova mobilu. VP je tímto Zrzkovým přístupem skutečně znervózněn a moc mu nepomáhají ani ostatní, kteří to vše svalují na nejasnosti kolem Rituálu. Později se vysvětlí, že byl Zrzek v depresi a bál se přímé konfrontace s rozjařenými Pivrnci. Celá akce ohledně Zrzka pak vrcholí společnou SMSkou „Mily nemociplny simulante jeden bude nam chybis Pavliku Staifiky, fiky!“

Zlatým hřebem pátečního večera se stává nečekaná oslava Bubyho narozenin. Oslavenec dostává jedena půl dortu a vše se zapíjí pivem. Luděk, vrchní organizátor her, připravuje „Souboj mozků“. K tomu je potřeba šest čepiček z papíru, dvě družstva po čtyřech Pivrncích rozsazená jako v autobuse za sebou a konečně někdo chytrý, kdo tu soutěž vyhraje. Tím se stává Meďour. Luďa okamžitě, dokud jsou mozky žhavé, rozjíždí další diskuzi a to na téma proč je většina kanálů (a jejich vík) kulatá. Tady vítězí Buby se svým výkladem, že aby nepadaly dovnitř. Zbytek večera se jako vždy plká o všem. Mimo jiné se zabředá i do tématu odborářské stávky ve Škoda Auto, kterážto Pivrnce rozděluje do několika skupin, které jsou chvíli proti sobě a za chvilku si zase notují. Diskuze kolem našich zaměstnavatelů končí tím, že je Pažout firemní logikou označen za ON-SEMInátora. Jirka hraje na kytaru a zbytek Pivrnců řve a zpívá. Mimo jiné dojde i na velmi volné zpracování ruské hymny.

V.      (chata č.p.9, Studenov, 14.4. 9:00)

V kamnech praská čerstvě naštípané dřevo. Na stole je konvice s čajem, nakrájený chléb, máslo, džem a sem tam pivo. Pivrnci snídají. Aktivnější z Pivrnců plánují trasu pro dnešní výlet. Cílem je jednomyslně zvolen Harrachov a trasa do údolí je zvolena s ohledem na sníh na hřebenech a obuv některých Pivrnců. Míra, jakožto věčně podezíravý člověk, tomu stejně nevěří a do svého obřího batohu si bere snad kompletní náhradní oblečení včetně svých „galoší“. Ostatní Pivrnci jsou více či méně na lehko, jelikož počasí je opět nádherné. Dokonce se někteří mažou před cestou opalovacím krémem. Tak to se na Mecheche často nestává. Cesta začíná kratším výstupem na Spolanu.

VI.       (Bakajda, 14.4. 10:30)

Slunce je už poměrně vysoko a proniká skrz větve mohutných smrků až k nohám Pivrnců. Ti stojí v tiché vzpomínce a hledí na kraj lesíka na malou chalupu a jen málokdo si již přesně vybavuje ty chvíle před třinácti lety. Samozřejmě, že z paměti ještě nevyprchala vzpomínka na Sedyho nesení štěněte do kopce, na hádky hostů se zakládajícími Pivrnci, na společné foto všech pozadí i na některé znehodnocené části oděvů. Naštěstí vše zlé je zapomenuto a promlčeno. Následuje společné foto a další pochod do údolí podél Ryzího potoka.

VII.       (Mumlavský vodopád, 14.4. 11:30)

Náhle se začíná ochlazovat, i slunce se již nemůže prodrat přes husté větve uprostřed lesa. V dáli je slyšet zvuk rychle tekoucí vody a po chvilce se již objevuje původce tohoto hluku, Mumlavský vodopád. To je ta správná chvilka na odpočinek, krátkou relaxaci. Přímo pod vodopádem pózuje slečna svému příteli ve snaze mít v albu co nejoriginálnější fotografii. Pivrnci páreček se zájmem pozorují z lávky pře potok. Unešení krásou přírody postupují pak Pivrnci proti proudu a vychutnávají si kousek divoké a nezničené přírody. Až cedule „Zákaz koupání v okruhu 100m!“ je vrací zpět do reality a asfaltová ceste je zase vrací do civilizace. Přesněji řečeno do bistra „U lišáka“, kde se pije točený Rychtář a Pivrnci neodmítají.

VIII.      (lesy kdesi kolem Harrachova, 14.4. 12:00)

Pivrnci se rozhodují obejít horské městečko a vstoupit do něj po hlavní příjezdové silnici. Cestou potkávají a obdivují umělé trdliště, což je malá tůňka se spoustou samiček skokana zeleného a také spoustou nadržených (divné, že tohle slovo nezná kontrola gramatiky) skokaních samečků. Výsledkem jsou pak miliony vajíček ve slizu. Jirka poznamenává, že zajímavější než nudné páření by asi byla návštěva hladového čápa v místním trdlišti. Ta se však nekoná a Pivrnci odchází po asfaltové cestě. Jak už to v takových méně zajímavých částech pochodu bývá, začínají se probírat různá témata. Debata nyní sklouzla k nanovláknům, kdy Pažout (ne Pazour!) vykládá o nanoponožkách, které přivezl kolega z nanoTechu, což je zřejmě veletrh o malých věcech. Nicméně s tím nepochodil do té míry, jak předpokládal, protože uznání sklízí až čísi poznámka na téma onanovlákna a z nich vytvořené onanoponožky. To si již dokáží Pivrnci představit mnohem lépe.

IX.        (restaurace Praha, Harrachov, 14.4. 13:00 )

Předzahrádka restaurace je téměř zaplněna. Krásné počasí láká k výletu a pěknému posezení. Pivrnci nacházejí volný velký stůl a objednávají si jak jinak než pivo. V tu chvíli Kuldík přijímá telefonní hovor a po chvilce je jasné, že Zrzek je již tady. A skutečně, po pár minutách je již vidět jeho věčně (tedy téměř) usměvavá tvář a jeho dobrosrdečný výraz na ní. Právě přijel z Prahy, kde nechal svou nemocnou ženu a dvě děti napospas svým nemocem jen proto, aby se viděl se svými kamarády, čemuž během večera pak nebude chtít ani věřit. Okamžitě si sedá ke stolu a dává se pivo, které pak na druhé straně stolu chybí Mírovi, který mu v zápětí odpouští. Zrzek se snaží dohnat vše co zameškal a stává se ihned středem pozornosti, když na servírce vyzvídá, jak se ty její dredy myjí a odkud je vlastně má. Kvůli tomu má za chvilku Meďour dojem, že je servírka naštvaná a nepřinesla mu proto polévku. Slečna ale ukazuje, že je na takové dotěry zvyklá a Zrzkovi odpovídá naučenou frázi o myčce aut přes ulici a jakémsi slevovém kupónu. Nicméně se Pivrnci ještě dozvídají, že dredy jsou z Turecka a když se otáčí, zjišťujeme, že si z dovolené přivezla i pěkné tetování. V zápětí přináší Meďourovi i chybějící česnečku. Po delším a nutno říct, že i dobrém obědě a několika vynikajících pivech se Pivrnci chca-nechca konečně zvedají a pomalu se šinou městem.

X.         (dětská sjezdovka, Harrachov, 14.4. 14:30)

Mladý manželský pár s dítětem v kočárku odpočívá u bufetu na dětské sjezdovce přímo v centru Harrachova. On popíjí pivo, ona pije limonádu brčkem. Dívají se na dětské prolézačky, kde je pusto a prázdno. Pivrnci přichází z mírného svahu od hlavní silnice a mezi družným hovorem občas pozorují blízkou sjezdovku. Brzy zrak některých z nich upoutá pět velkých žlutých koloběžek zaparkované poblíž vleku. Po krátkém zvažování pro a proti se rozhodují prohlédnout si novou letní atrakci zblízka. Někteří toho využijí k odpočinku na prolézačkách. Pět hrdinů si po chvilce půjčuje koloběžky, obsluha zapíná vlek a už se jede. Dvě jízdy za padesát korun. No, nekupte to. Ačkoli se to zdá možná divné, všichni koloběžkami úspěšně vyjíždějí a sjíždějí, a zase vyjíždějí a sjíždějí malý kopeček u vleku. Povzbuzeni umem svým a svých kamarádů odcházejí Pivrnci spokojeně do Anenského údolí.

XI.        (skokanské můstky, Harrachov, 14.4. 15:00)

Čtyřsedačková lanovka na Čerťák se právě rozjíždí. Skupinka turistů postává před turnikety a pomalu se připravuje na nástup. Pivrnci však lanovku míjejí, podchází most pro běžecké tratě a po cestě vedoucí částečně po sjezdovce míří ke skokanským můstkům. Rozděleni asi na dvě skupinky míjejí doskočiště a kolem informační tabule Nisasport míří po turistické značce na schody vedle můstků. Stoupání je poměrně náročné a někteří jen stěží popadají dech. Ovšem připomínka nominace na Rasovinu některé povzbudí natolik, že si Kuldík s Jirkou dávají závod o člena týmu, který bude soutěžit v běhu do kopce. Průběh závodu je pro ostatní pozorovatele vcelku nudný a i vítěz je již zapomenut. Zajímavé jsou pouze výmluvy poraženého na špatnou obuv. Následuje krátká prohlídka bubnu. Výstup na Čerťák končí pozorováním požáru kdesi v Českém ráji.

XII.       (Janova skála, 14.4. 16:00)

Cesta vede přímo lesem, Pivrnci však odbočují po neznačené cestě a prodírají se mladým borůvčím. Z lesa najednou vykoukne malá planina a na ní se tyčí Janova skála. Trochu vzletný popis pro pár vyšších kamenů, ale Pivrnci už šplhají postupně nahoru s vidinou pěkné vyhlídky. Krásný rozhled do údolí a na druhé straně pohled na vrcholky Krkonoš kazí přerostlé stromy. Všichni srovnávají výstup na skálu s výletem na Kokořín. Ale přeci jen se krátké šplhání využívá k pořízení atraktivní společné fotografie. Takovýchto momentů není nikdy škoda. Kdo ví, co bude za pár let.

XIII.      (před chatou č.p.9, Studenov, 14.4. 16:30)

Zlatavý mok v půllitrech hází prasátka na všechny strany. Na stůl dopadá světlo z již zapadajícího slunce a rozehrává krásnou hru barev. Občas ji pokazí jen přípitek Pivrnců, když všechny sklenice ze stolu seberou a s velkým hlukem si přiťuknou, až pivo stříká do všech stran. Pokračuje se v klidném klábosení, dojídají se řízky, uzené, točí se stále více žádaná dvanáctka. Kuldík občas odběhne pomoct panu domácímu odvézt kolečko s hlínou a v zápětí se za pokřiku ostatních Pivrnců opět vrací. Diskutuje se na téma estetika a chyby v SMS zprávách. Někdo preferuje obsah a někdo i formu. Luděk pak vymýšlí soutěž vlaštovek, což na dobrou půlhodinu všechny dostatečně zabaví. Nejprve je ale třeba si vyjasnit, co to taková vlaštovka je. Výsledkem je pak volná soutěž v létání všeho z papíru.

Boxer Eda se snaží navázat bližší kontakt s některým z Pivrnců, což se mu daří u Zrzka, který se následujících asi deset minut snaží Edovi vyrvat z huby klacek. Nakonec se mu to podaří a oba supí a sotva popadají dech. Dalším, kdo podléhá Edovu přemlouvání, je Luděk, a musí házet Edovi klacek. Aport evidentně Edu baví a nehodlá jen tak přestat. Občas někoho klackem přetáhne přes záda, aby dal najevo, že s hrou ještě neskončil. Celá pohoda končí málem tragédií, když se při přetahování o klacek střetne Luďkův malíček s Edovým tesákem. Eda má pak po ptákách, je seřván a Luděk ošetřen a rána vydesinfikována. Venku už začíná být zima, protože slunce mezitím zapadlo. Pivrnci sklízejí ze stolu a odcházejí dovnitř do chalupy. Mimochodem, dopíjí se právě soudek Plzně.

XIV.     (chata č.p.9, Studenov, 14.4. 18:30)

Uvnitř je příjemné teplo. Zbytky jídel v kuchyni přímo vybízejí k ochutnání a dojedení. A stává se tak. Pomalu se diskuze vrací opět k Rituálu. Míra teď získal spojence v Zrzkovi, který se odkazuje na jakýsi mail, kde je vše napsáno. Nakonec všichni souhlasí s tím, že je Rituál naplánován na 20:00. A hned je tu Jirka s návrhem posunout ho na 19:19. Návrh je jednomyslně přijat a Pivrnci rychle zabírají poslední volná místa u stolu a někteří ještě narychlo shání zapomenuté panáky. Ale vše je už připraveno, slivovice rozlita do připravených sklínek a hodinky Velkého Pivrnce již odpočítávají poslední vteřiny před Rituálem. A už je to tu, už to začíná. Tentokrát trvá Rituál něco přes dvacet minut a Zrzek při něm podle mínění ostatních celou věc trochu znehodnocuje. Po následné tvrdé kritice, kterou čestně přijímá, se ale stahuje do ústraní a diskutuje u postranního stolu již jen s Jirkou. Naštěstí to nebylo napořád a zhruba po dvou-třech hodinách se opět zapojuje do společné zábavy.

Mezitím však ostatní Pivrnci nelení a kolem stolu již běží papírky s básněmi. Nutno uznat, že některé výtvory snesou i přísnější hodnocení, ale k uveřejnění však vhodné stále nejsou. No možná, tady ten kousek, ne, ne, to opravdu nejde. Poté dojde chvilku i na předvádění vět na stejné písmeno, které Pivrnce aspoň na chvilku rozptýlí.

XV.      (chata č.p.9, Studenov 14.4. 22:00)

Situace v chatě je stále stejná. Hloučky diskutujících Pivrnců, občas jen někdo odejde, aby si ulevil, popřípadě aby si načepoval pivo. Kdosi načíná diskuzi o e-mailech pro ženy, tak zvané f-maily (fýmejly). Opět začíná Jirka hrát na kytaru a zbytek Pivrnců se přidává zpěvem či řevem. Nálada se mění ve chvíli, kdy se kdosi vrací z natočeným pivem a s informací, že došel i velký sud Svijanské jedenáctky. Někteří to berou jako pokyn k postupnému odchodu na kutě, ale najdou se i tací, kteří to chápou zcela jinak. Kde se vzala, tu se vzala, na stole stojí najednou flaška slivovice. A dlouho zavřená nezůstává. Dokonce někteří Pivrnci berou jako svou morální povinnost neodejít dříve než bude prázdná. Stává se tak někdy ke třetí hodině ranní.

XVI.     (chata č.p.9, Studenov 15.4. 9:00)

Další krásné ráno na horách. Snídaně jako předchozí den, jen Pivrnci se trousí pomaleji a ve více skupinách. Vcelku se daří likvidovat většinu zásob a přitom nikomu snad nic nechybí. I když náhodný pohled do spíže skýtá spousty překvapení. Například zcela nenačaté dva litry mléka a jiné dobroty. Nový Velký Pivrnec je téměř přinucen proti jeho vůli vybrat zálohy na příští Mecheche a prakticky v zápětí odjíždí. Stejně tak pražská větev doprovázející ještě Zrzka k jeho autu v Harrachově. Zbylí Pivrnci poklízejí chatu, končící VP ještě platí za sudy, řízky, uzené a ubytování. Nakonec i oni odjíždějí.

XVII.    (rozhledna Štěpánka, 15.4. 11:00)

Buby, Luděk a Meďour jako jediní zůstávají věrni ještě nedělní střízlivějící procházce a po krátkém přesunu vozem stoupají na pomezí Krkonoš a Jizerských hor na rozhlednu Štěpánka. To je ale již opravdový konec 28. Mecheche.

džimák