Popis 48.Mecheche

Páteční poledne.

Miluju severní nebe, bílé a bez citu,
kterým se marně prodírá slunce, chladné a bez svitu.
František Gellner

Bylo skoro jasno, na konec března překvapivě pěkné a teplé počasí. Buby a Džimák vyrazili jako první vstříc 48.Mecheche, které se tentokrát konalo v podhorské vísce Františkov na okraji Rokytnice nad Jizerou. Cesta jim uběhla rychle, zkratkou přes Olešnici, a tak se na oběd zastavili až v Rokytnici. A byla to skvělá volba. Café Restaurant „Kino“ přímo na náměstí je nadchl obsluhou, pivem (ne pro řidiče Bubyho) i jídlem. Takto posilněni brzy našli i chaloupku, která se pro následující 2 dny měla stát jejich útočištěm. A taky stala.

Páteční odpoledne

Po modrém blankytu bělavé páry hynou,
lehounký větřík s nimi hraje;
a vysoko – v daleké kraje
bílé obláčky dálným nebem plynou
Karel Hynek Mácha

Buby s Džimákem se úspěšně dostali do objektu a po několika telefonátech VP Luďkovi dokonce byli schopni nahodit pojistky, pustit vodu a vůbec se trochu zabydlet. Po všech těchto aktivitách, včetně vybrání nejlepšího pokoje na spaní, se vydali na procházku, jelikož pivo bylo ještě někde na cestě. Stejně tak i jídlo se zatím ještě natřásalo ve voze Velkého Pivrnce. Nebyl tedy důvod se zdržovat v chalupě. Džimák měl v záloze (jako ostatně téměř vždy) souřadnice nejbližších keší, a tak byl směr odpoledního výletu jasný.

Počasí bylo stále na jedničku a poznávání neznámé vesnice a jejího okolí mělo své kouzlo. Neskutečný klid a liduprázdno kontrastovalo s ruchem velkoměsta, které před nedávnem opustili. Cesta se svažovala do údolí mezi chalupami, aby pak zase příkře stoupala mezi lesy. Na konci lesa, kde se ještě po zimě schovávaly poslední sněhové jazyky, se před nimi rozprostřelo krásné panorama nejbližších vrcholů Krkonoš. Asi pětikilometrovou procházku pak zakončili v hostinci „U Hásků“.

Páteční pozdní odpoledne

Když snědl jsem své snění ke chlebu
a když jsem vypil dvacet třicet džbánků,
chystám se na malou potřebu.
A milý jako bůh ve svatostánku,
močím do výše a kupředu
se souhlasem slunečnic a vánků.
Arthur Rimbaud

A už začali přijíždět ostatní Pivrnci, myslím, že v pořadí Luděk jako VP s proviantem, Martin s Pažoutem a pivem a pak Meďour se svými svaly. Po nezbytném a srdečném přivítání všichni postupně do chalupy odnosili spousty jídla, které Luděk nakoupil a vypadalo to, že tu budeme trávit nejméně týden. Taky se muselo vybrat nejlepší místo pro instalaci Martinových pivních produktů. Martin jako již tradičně uvařil pár speciálních piv –  Světlý ležák 12, Cascade Ale 12 a Stout 13. V průběhu večera se pak s úspěchem setkaly i piva řezaná – systémem cokoliv s čímkoliv. Dobré pivo se muselo podpořit také dobrým jídlem a tak byla pozdní svačina hned na světě.

Venku se začalo stmívat, venkovní teplota nabrala opět směr dolů a tak se zatopilo v krbu. Někteří dobrovolníci totiž včas naštípali dřevo a oheň pak dotvářel vskutku kouzelnou atmosféru nadcházejícího víkendu. Uvnitř chalupy začínalo být opravdu útulno. Příjemné prostředí navozovaly i poutavé příběhy jednotlivých účastníků, které se setkávaly s menším či větším úspěchem u zvědavého posluchačstva.

Páteční večer

Pěšiny vedou do polí a končí kde nic nebolí a jabloně jsou plané
A měsíc bílý srpek dne vyžírá ticho z kamene a říká neříkané
Jan Skácel

Přijeli Jirka s Kuldou. Pro tento den jsme byli již kompletní, protože Sedy ohlásil svůj příjezd až na sobotu a Zrzek se omluvil z celého Mecheche. Další přivítání, další příběhy. Obzvlášť Kulda nám chtěl vyprávět  spoustu zážitků z dalekého Švédska, kde teď tráví dlouhé dny a krátké noci. Hladina alkoholu v krvi všech začala pomalu stoupat, vyprávění bylo poutavější a smích hlasitější.

Nastal čas večeře. A bylo z čeho vybírat – hovězí gulášek, jelítka, jitrničky, párky. A k tomu nekonečná kombinace příloh a různých pochutin. A každé sousto muselo být zapito douškem piva. Nebo něčeho tvrdšího. Zábava se ubírala správným směrem, vtip střídal vtip a historka historku. A Písmák se snažil alespoň některé z nich útržkovitě zaznamenat v Pivníku. Nechme tedy teď promluvit samotný Pivník:

• Číža přijel pozdě, protože měl zavřenou Blanku. Neprorazil blanku!
• Je tam (rozuměj venku) takovej muslimskej měsíc. Už ho přivezli až sem.
• Stoutovská pěna. To nevymyslíš.
• Kulda umí 5 slov. 12 švédů mluví švédsky.
• Pažout má vířivku v obýváku. A nevidí na krb. Je to „low-cost“ vířivka. Nafukovací…Má ji kvůli předehře. Ale musí se dbát na hygienu.
• Změna je důvod oslavy!

Páteční pozdní večer

Když se hvězdy vyrojily,
měsíc byl jak šátek bílý,
ztichla celá ves.
Za oknem už světlo zhaslo,
jiné, bledší, padá na sklo
a jen někde v chlévě řinčel
řetěz o řetěz.
Jaroslav Seifert

Když dojedl už i poslední jedlík, sklidilo se ze stolu a každý měl před sebou žejdlík piva, přišel Luděk s vědomostní hrou. Byla to hra na levou hemisféru – Něco z historie Pivrnců. No a pak následovalo testování i pravé hemisféry – Míra empatie mezi Pivrnci. Poměrně choulostivé téma mělo svého jasného vítěze a to Pažouta. Na druhém pólu byl Martin, který přiznal, že to koresponduje s tím, co mu tvrdí doma i jeho žena. Nastala půlnoc. Jirka vytáhl kytaru a začalo se hrát, jamovat, preludovat, zpívat a řvát. Ve tři ráno odpadli i ti největší opilci.

Sobotní ráno

Sluníčko, ještě jen jednou tak poskoč si
z hor východních do oblohy,
jak tenkrát, když z dětské své postele
jsem každého rána tak vesele
své vyšvihnul mladé nohy!
Jan Neruda

Ospalkami zalepené pivrnecké oči se pomalu otevřely, hlavy si pomalu uvědomily realitu sobotního rána a svaly se snažily pohnout všemi údy stále ještě schovanými pod peřinami. Probouzení na Mecheche. Postupně se všichni Pivrnci sešli na snídani, jídla bylo opravdu dost a potřeby každého byly jistě uspokojeny. Nikam se nepospíchalo, všude klid a mír, jaký to rozdíl proti neutuchajícímu shonu všedních dní. Před jedenáctou hodinou vyšli všichni přítomní Pivnrci do sluncem zalitého a jarem provoněného dne. Jen tak. Někam. Cílem jejich výletu byla samotná cesta. Jak poetické…

Sobotní poledne

Radostně klidni brouzdáme se bosi
chladící travou, lesní přes pažit.
Osení stříbří slzy ranní rosy.
Snad plakali jsme, – ale teď chcem žít!
Jiří Wolker

Cesta vedla krásnou jarní krajinou podél naučné stezky „Dřevosochání“. Zbytky sněhu kolem cest chvilkami ještě dávaly pocítit chlad, ale slunce vysoko na nebi tyto zbytky nedávné zimy nemilosrdně zabíjelo. Na Pivrnce naopak sluneční paprsky působily jako životabudič. A samotná krása přírody, panoramatické výhledy do kraje, to vše zvyšovalo množství serotoninu v žilách Pivrnců a odbourávalo i ty poslední stopy nočního pití.  Někdy v tuto dobu se taky pořídila „zrcadlová“ fotka Pivrnců, která jen dokreslovala všudypřítomnou pohodu.

Sobotní odpoledne

Kraj vyhřát do zlata, mha modravá jej cloní,
zvon z dálky cinká, ves je svahem lesa skryta
(ó květy voní a v nich včely zvoní!),
na polích ticho … v štěrku had se sluní
a velká modrá moucha kolem lítá,
i cítím, jak vše padá v ticha tůni
při táhlé písni včel tak sladce monotónní.
Jaroslav Vrchlický

Déjá vu. Oběd v Café Restaurantu Kino na náměstí. Opět výborné kyselo a plzeňské pivo. Teplo ze slunečních paprsků Pivrncům dovolilo obědvat na terásce. Po uspokojení základních potřeb Pivrnci pokračovali v cestě. Tou dobou se ozval i Sedy, který už mířil na chalupu. Domluvilo se tedy společné setkání až tam.

Další zastávkou sobotního výletu byla kaplička nad Rokytnicí s čarokrásným výhledem na Lysou horu a Kotel. Zbytky sněhu ležících na sjezdovkách tvořily zajímavé obrazce, které rozvíjely fantazii některých Pivrnců. Před závěrečným výstupem na Františkov se Pivrnci rozdělili do dvou skupin, jelikož ne všichni měli dostatek morálních sil ho zvládnout bez dalšího piva. Bylo to ovšem jen na chvíli, protože kolem třetí odpoledne se už všichni Pivrnci vítali se Sedym, který přijel v nové vlajkové lodi automobilky – Škoda Kodiaq.

Sobotní podvečer

A borem ruce mi voní.
Po stráni dolů běžel jsem bořinou,
kmenů se chytal, těchže jak loni.
sklouzal jsem, klopýtal za srnčí rodinou.
Opilý lesy, divoký, nevinný
stanul jsem nad domky dědiny.
Stanislav kostka Neumann

Slunce stále ještě mělo svou sílu a tak se mohlo popíjet na zápraží chalupy. Na malém rovném prostoru ve svahu se hrál petangue. Čas plynul. Do žil se postupně vracel alkohol a nálada gradovala. Po západu slunce za nedaleký les se Pivrnci odebrali k večeři, která plynule navazovala na tu páteční – prdelačka, jitrnice, jelita,…a pivo. Ke slovu se dostala i moderní technika neboť se rozvinula diskuze na téma nejvíc sexy tenistky. Plíšková proti Strýcové, Šarapovová, Jovanovičová a další. Nicméně největší úspěch sklidilo až hledání videa se Sabrinou (písnička Boys). To totiž u některých Pivrnců vyvolalo vzpomínky na mládí a bezesné noci při myšlenkách na odhalená ňadra Sabrinina.

Sobotní večer

pivo
řeky a moře piva
piva piva piva
v rádiu hrají milostné písně
telefon mlčí
a stěny stojí
rovně nahoru dolů
a pivo je to jediný, co zbývá.
Charles Bukowski

Rituál. 20:17. Jediný pevný bod v jinak volném víkendu. Všichni Pivrnci byli připraveni včas, s pivem a panákem před sebou. Objevily se sice výhrady k jeho provedení, ale jinak proběhl vcelku důstojně a podle všech regulí. První z již klasických otázek po Rituálu byl dotaz na obsah tajemné igelitky, kterou musí VP stále ochraňovat a brát na Mecheche. Zjistilo se, že vlastně málokdo ví, co v té igelitce skutečně je. Nicméně tradice je tradice a obsah byl shledán jako důležitý, nicméně se povolila změna igelitky za úhlednější batoh. Další snížení ekologické stopy Pivrnců na tomto světě. Dalším důležitým zjištěním bylo, že první Pivník má Číža, druhý si bere Buby, třetí má Zrzek a protože se neúčastnil, musel se založit čtvrtý. A ten je u VP.

Sobotní pozdní večer

Tmou zprohýbaná koruna půlnoci nad paloukem sténá.
Tančí tam ještě Iduna, věnečkem mládí ověnčená?
Tiše jsi sledoval srn krok k napajedlům, z nichž hvězdy pily.
O každý den, o každý rok tvé písně truchlivější byly.
Josef Hora

Chvíli se na youtube projížděly různé songy, kolem nichž se točila následná někdy až bouřlivá diskuze. Taky se hodnotily aprílové mapy.cz. Tyto a další momenty z večera se zapsaly do Pivníku takto:

• Zazpívej Čížo kus „krosničky“ od Jasný Páky. Číža nezná…
• Možná se budou hrát básně (nebudeme používat slovo píča).
• Jirka hraje lidovky a Pažoutovi se to nezdá – “…a když jsem šéééél z Hradišťáááá…“
• Pažout je mimo…(možná byl ale mimo Písmák, když to psal J)
• P: Baví se o nějaké frekvenci a to je irelevantní.
  L: Je to mix.
  P: Je to sex. Jestli je to pomalé nebo rychlé
  …a dál je to už s hvězdičkou!
• Neví se kolikrát a jak často. Ale baví nás to. Baví mě to a mám to rád.

Neděle ráno

Cestička k domovu známě se vine
hezčí je,krásnější než všecky jiné.
Douška a šalvěje kolem ní voní,
nikde se nechodí tak jako po ní.
Karel Václav Rais

Časně k ránu byla slyšet bouřka a déšť ťukající na parapety a střechu. Včas se však vyčasilo. K překvapení všech procitnuvších Pivrnců Martin odjel za svítání i s pivem! Pivrnci se snaží dojíst zbytky jídla, kterého je stále dost. Velký Pivrnec na to však myslel, nebyl překvapen a přivezl igelitové sáčky, do kterých každému zabalil nějakou výslužku. A ekologická pozitivní stopa byla tatam. Tolik igelitu. Nicméně doma budou naše drahé a na návrat Pivrnců natěšené polovičky jistě nadšené, že kromě vlastní opice jim jejich Pivrnec také něco přiveze…nebo ne? Na to však dostaneme odpověď až na dalším Mecheche. Mecheche je mrtev, ať žije Mecheche!

Už je zase duše smutná po slavnosti
už jste v pracovně a už tu není hostí
kolik vynálezců udělalo krach
hvězdy nevyšinuly se z věčných drah
pohleďte jak tisíc lidí klidně žije
ne to není práce ani energie
je to dobrodružství jako na moři
uzamykati se v laboratoři
pohleďte jak tisíc lidí klidně žije
ne to není práce to je poezie
Vítězslav Nezval