Popis 41.Mecheche

Tak se nám to Mecheche nenápadně protahuje, časem možná délkou přesáhne mezidobí mezi Mecheche. I tentokráte se většina Pivrnců sešla už ve čtvrtek večer a to na palubě lodi Zapa, která brázdí Baťův kanál.
Než jsem si vybalil věci v kajutě na jednu z integrovaných postelí, na palubě se ocitlo několik pohárů café latté. S ostatními jsme na to nevěřícně zírali. Byl to Martinův Károvský běžák. Kvalitu popisoval už předem jeho PR e-mail:

Barva tmavší, světlý jantar, nádech až do červena, říz silnější, pěna hustá stabilní, kroužkující. Tělo velmi plné, chlebnaté. V chuti sladové s mírnými karamelovými tóny, hořkost vysoká, ale jemná. Dlouhé doznívání klasických hořkých tónů červeňáku. Středně pitelné, vzhledem k silnějšímu tělu. Spíše připomíná Martzen nebo Vídeňský ležák než českou klasiku.

Mok byl opravdu lahodný, což jsme zjistili po čtvrthodince čekání, kdy Martin pěnou vydatně krmil místní ryby a kachny. Druhý den už se i vzhled vylepšil a museli jsme uznat, že plzeň je vedle toho jen nahořklá limonáda.
Ráno nás jsme obhlídli loď a zjistili, že do ní teče. Dokončili jsme naloďování a obhlídli proviant, který obsahoval tašky surovin i spoustu hrnců s předvařeným jídlem, na kterém pracovala celá rodina Velkého Pivrnce. Lahůdky jako lososové kousky na olivách s rýží, guláš s knedlíkem, noční vuřty s hořčicí, česnek s těstovinou, míchaná vajíčka se šunkou i domácí pomazánky, byly opravdu neskutečným gourmetským zážitkem. Občas zaujaly celou posádku natolik, že tato nechala loď svému osudu a ta nám vytvořila jedinečnou otáčivou restauraci s výhledy na místní flóru i půvabnou krajinu. Takové bezstarostné obžerství už se nám jistě dlouho nepoštěstí. Za sebe vám to jako příští VP čestně slibuji. Laťka byla VP nastavena tak vysoko, že ji lze už jen opatrně podlézt. Nebudu to dělat jen z vlastní pohodlnosti, ale i kvůli vám, kluci. Abyste ji měli šanci v budoucnu zase někdy někdo překonat.
Pan instruktor byl zkušený kanálový vlk, zarostlý, tichý a vyrovnaný, s přízvukem, kterému jsme my ze Západu občas rozuměli jen s obtížemi. Výrazu vyštrufujte sa ostatně dodnes nerozumím. Ujistil nás, že do lodi neteče a nemáme se čeho bát. Předvedl nám ovládání různých prvků lodi a pak už zavelel k vyplutí. Zalitovali jsme, že náš jediný zkušený kapitán Meďour se právě plaví po východních mořích a předhodili mu to nejlepší, co jsme měli – Kuldu, od této chvíle kapitána lodi (dále již jen KK).

KK byl zjevně rozrušen, ostatně teoretickou část instruktáže v přístavu strávil na WC, takže se instruktor občas ujišťoval slovy „Posloucháte mě vůbec?“ Projel se s nám čtvrt hodky po kanále, předvedl KKovi zatáčení, otáčku, brzdění, pak přistál v přístavu a znenadání nás opustil. Zůstali jsme tam opuštěni a roztřeseni, na pospas tomu, co si během instruktáže KK zapamatoval. Dlužno podotknout, že ne všichni našemu kapitánovi úplně důvěřovali. Martin už od rána odmítal čepovat pivo a nervózně přecházel po zadní palubě. Pažoutova nervozita se projevovala tím, že neustále řval na KK manévry, které by dle něho měl KK provést. Do toho občas přidali svoji radu i ostatní, většinou protichůdnou, takže chudák KK měl hlavu jak po opici. A tak také vypadala naše jízda.Řídit hausbóty může každá osoba starší 18 let, která má s sebou občanský průkaz nebo cestovní pas a nepožila před plavbou a během ní alkohol či jiné omamné látky. Šněrovali jsme si to od břehu ke břehu a naše opakované marné pokusy o přistání v nás vyvolávaly beznaděj. Po několika projetí kolem mola se to ale přeci jen podařilo. Ke kormidlu se postavil Pažout a jelikož na něj Pažout neřval, šlo mu to podstatně lépe. V průběhu další plavby se za kormidlem vystřídali i další adepti, z nichž zejména Martin a Luďa jsou rození námořníci. Uklidňovalo nás také to, že v případě střetu by náš osmitunový kolos šel ke dnu až jako druhý. Odhodlali jsme se vyrazit.
Na příď se postavili dva bidláci, nejčastěji Džimák, Buby a Sedy a ladné pohyby lodi občas dolaďovali jemným dloubnutím do břehu, nebo do kmenu, na který jsme se řítili. Aby je udržoval ve střehu, občas jim kapitán zatroubil klaksonem, který měli za hlavou. V euforii roztáčíme pípu. Dáváme si 10 min pauzu a užíváme si úspěch.

Jízda se po půldni stává celkem bezstarostnou záležitostí, zpestřenou jen průjezdy zdymadly. Zde se postupně seznamujeme se zdymadelníky, kteří bydlí v Baťových domcích a vykládají nám o principu a historii zdymadel a celého Baťova kanálu. Večer kotvíme v Babicích a sem dorážejí i Sedy se Zrzkem. Tím začíná složitá předvolební politicko ekonomicko ekologická diskuze, která má ale překvapivě jednoduchý závěr: Na další čtyři roky jsme v prdeli.
Ráno nás všechny budí telefon Blacberry, jehož majitel se ho zatím nenaučil ovládat. Po ranních aktivitách (zdymadla otvírají až v 10), vyrážíme vstříc dalším dobrodružstvím. KK si půjčuje od Číži knihu Myšlení rychlé a pomalé a část prvního dne s ní tráví v podpalubí. V sobotu už vylézá jen na společné jídlo. Opulentní obědy, připravené s láskou naším milým Velkým Pivrncem vhodně doplňuje běžák a občasné zastávky na kávu a zákusek. Moc jsme si nezasportovali, ale pohyb lodi v nás vyvolával pocit aktivity, takže i po odpoledním spánku v podpalubí jsme měli pocit dobře vykonané práce.

Lenošení protrhl až rychle se blížící policejní člun. „S alkoholem se setkáváme naštěstí již jen výjimečně. Za těch pár let, co tyto akce spolu s plavební správou děláme, už neplatí pravidlo, že kapitán musí pít rum,“ poznamenal policejní mluvčí Mergental. Jeho slova potvrdil také Tomáš Odstrčil ze Státní plavební správy. „Vůdcové si dávají pozor, přestávají pít, loni jsme takhle evidovali jen několik jednotlivců,“ řekl Odstrčil. Posádka lodi bývá podle jeho slov někdy opilá, ale vůdcové se alkoholu stále více vyhýbají.V té chvíli se kolem kormidla motalo asi tak pět opilých Pivrnců a bylo třeba okamžitě jednat. Všichni začali hlasitě vzývat kapitána, kterému se vůbec nechtělo přerušovat rozečtenou kapitolu, ale naléhání vyhověl a jen pohled na jeho rozvázané tkaničky by odhalil, že ten den ještě nekormidloval. Co policisté viděli a co ne, to už se nedozvíme, ale s úsměvem na rtech podali detektor KK k dýchání, čímž si oddechli všichni skuteční kormidelníci. Nikdo druhý by kontrolou neprošel. KK se po tomto špičkovém výkonu (přesně 0,00 ‰) odkulil zpět do podpalubí a ten den už nevylezl.
To, že plavba kanálem si dramatičností nezadá s rozbouřeným mořem, se nám toho dne rozhodl demonstrovat Džimák. První pár bot sušil po statečném seskoku na molo s lanem v ruce, který v první fázi připomněl Indianu Jonese. Finální dokročení ale spíše evokovalo Taxisův příkop. Propagační cedule na mole evidentně nesplňovala evropskou bezpečnostní normu pro označování pevných předmětů, sloužících k imobilizaci pohyblivých předmětů na jiných, než pevných vozovkách vnitrozemních dopravních cest, co se týká minimální přilnavosti povrchu. Ta byla navíc snížena zvýšenou vlhkostí okolního vzduchu, způsobenou odpoledními přeháňkami. A tak jsme byli rádi, že jsme o našeho bidláka, uvazovače, hlavního kešera a občasného kormidelníka v jedné osobě nepřišli.
Pár hodin předtím, po večerním rituálu nastala nadprůměrně dlouhá diskuse, ze které vyplynulo, že Stanovy jsou opravdu dokonalé a těžko lze najít cokoli, co bychom na nich mohli vylepšit. Blíží se okamžik, kdy pořadí Mecheche překoná náš věk a my budeme většinu našich životů Pivrnci. Není proto divu, že jsme v mládí vytvořili něco tak perfektního, čemu se už budeme pomalu intelektuálně vzdalovat.
Večerní zpěv, který byl nejen mimořádně intenzivní, ale po hladině řeky se dobře nesl, zajistil zábavu pro celou zátoku. Kdo ví, jak dlouho bychom zpívali, kdyby se za lodí neozval záhadný šplouchanec. Znělo to jako pes, ale když jsme se podívali do vody, plaval vedle lodi člověk, nejspíš potápěč, protože na sobě měl černý neoprén. Když jsme se ho ale zeptali, kdo je, k našemu úžasu stvoření odpovědělo „Já sem Džimák“. Radostně jsme uvítali kamaráda zpět na tomto světě, on ale hudral, že se nestihl vyčůrat. V neděli se na palubě sušily už dva páry bot.
Konečně jsme měli možnost spatřit sluníčko, které většinu Mecheche zahálelo. No a pak už to bylo smutné a to radši vynechám. Takže Velký Pivrnče: Díky, díky, díky. Příprava i zajištění průběhu Mecheche byly naprosto ojedinělé a nápad s Mecheche na lodi velmi originální. Mecheche je pryč, ať žije to příští, myslím že dvaačtyřicáté. Tu pauzu už nějak překlepeme.

Číža