Zápis z 50.Mecheche
50. Mecheche 21.4.2018 20:00
Již od 49. Mecheche jsme se těšili na kulaté Mecheche. V tom nás podpořil Velký Pivrnec Pažout a již 12. ledna stanovil termín Mecheche. Dokonce se rozhodl postarat i o to, abychom měli až do Mecheche dost zábavy, takže poslal pozvánku s naprosto přesným určením místa a času
3X7.2X2.2X3X3-5X2X2H0M-7X7D2X3X3X3M2X5SN17D31M2X11SE
Někteří věděli prakticky ihned, co se chystá a kdy bude rituál, někomu to trvalo tak dlouho, že raději účast na Mecheche odřekl pod průhlednou záminkou výletu do zahraničí, ve skutečnosti kvůli strachu, že místo konání 50. Mecheche vůbec nenajde. Když Velký Pivrnec naše tápání viděl, tak v obavě, aby se zapůjčené nářadí vyplatilo, místo i čas odtajnil, a dokonce prozradil i to, že na nás bude čekat expedice na mořských kajacích. Dal nám tak šanci se na náročný program poctivě připravit. Také jsme měli možnost nechat se začít oslovovat titulem mořský vlk a kandidát na vlka.
Po e-mailové přestřelce o vegetariánství a nemocech, to celé v rámci příprav na kvalitní mechechovské diskuse, bylo Mecheche konečně tady.
A my mohli vyrazit k místu konání Mecheche do penzionu U Vody, v obci Roudno, na břehu Slezské Harty.
20.4.
Velký Pivrnec přislíbil, že bude na místě po čtvrté hodině, takže já jako Písmák jsem zlákal Džimáka, abychom za účelem přesné dokumentace vyrazili na Mecheche z Boleslavi co nejdříve. Ač jsme tomu chvílemi nevěřili, dorazili jsme po cestách, jejichž rozměry a stav naprosto odpovídal tomu, že jsme byli jen kousek od Bruntálu, na místo konání Mecheche, kde již čekal Velký Pivrnec. Ovšem čekal bez piva a bez kajaků.
Kajaky, na rozdíl od piva, naštěstí zanedlouho dorazily. Po jejich vyložení jsme využili možnosti nechat se svézt se ke kilometr vzdálené hospodě Vulkán, jelikož pivo stále chybělo. Štěstí měl i Luďa, který stihl přijet tak, aby mohl naskočit do rozjíždějící se dodávky, která nás vezla vzhůru k hospodě a dlouho očekávanému pivku. Ve Vulkánu jsme v klidu popili, pojedli a vyčkali v postupně narůstající pivrnecké společnosti až do doby, kdy již za tmy dorazil Martin s pivem a se Zrzkem. Potom jsme se již mohli přesunout do penzionu. Nainstalovali pípy a k radosti rybářského páru pobývajícího téhož víkendu na penzionu, jsme se věnovali popíjení piva, plodným diskusím a vyslýcháním Velkého Pivrnce ohledně zážitků na mořských kajacích na moři, abychom byli na sobotu dobře připraveni.
Jedině Kuldík, jako zkušený vodák, raději dal přednost spánku, aby byl dost silný na překonávání nástrah Slezké Harty. My ostatní jsme byli velmi optimističtí a při vzpomínce na zrcadlově klidnou hladinu,
která v podvečer ani náznakem nenaznačovala nástrahy příštího dne, jsme se bavili až do pozdních hodin.
21.4.
V sobotu jsme se vzbudili do krásného dne a po snídani, kdy jsme obsadili i soukromou terasu majitele objektu,
jsme byli připraveni na rozdílení vybavení a Pažoutovu instruktáž. Po instruktáži jsme všichni naskákali do kajaků, ovšem jen na suchu, a hledali táhla a lanka k nastavení ovládání kormidel.
Bohužel Luďa zjistil, že jeho rozměry výrobce nevzal v potaz a bude se tak muset obejít bez kormidla, což mu později způsobilo mnoho dodatečné zábavy.
Po generálce na suchu jsme se úspěšně, a bez převrhnutí, usadili do kajaků i na vodě a po další bezpečnostní instruktáži na klidné hladině přehrady vyjeli směrem na Novou Pláň.
Očekávanou poklidnou cestu nám ovšem začal znepříjemňovat zvedající se vítr, který způsobil zpomalení našeho tempa. Jak jsme později podrobným zkoumáním zjistili, jednalo se vysoké vlny, které měly minimálně v jednom případě tendenci přelít se přes záď kajaku (33 cm přesně dle odhadu mořsko kajakových začátečníků). Pažout nás však ujistil, že jsme v bezpečí a vlny nás na dno přehrady asi neodešlou.
Skupina se pohybovala nepříliš roztroušeně ovšem až na Luďu, kterého chybějící kormidlo a opatrná jízda proti vlnám odeslaly snad kilometr od hlavního pelotonu.
Poblíž kostela Kostel sv. Jana Nepomuckého patřícího zatopené obci Karlovec jsme udělali krátkou zastávku na seřazení pelotonu, osvěžení pivem ze stále existující obce Károv a poradu o dalším postupu.
Před Novou Plání jsme se rozdělili na ty, kdo jeli nejkratší cestou do hospody – Kulda, Luďa a Buby, a ostatní, kteří zvolili delší cestu a do hospody vyrazili se zajížďkou k začátku přehrady, kde se oddělili Pažout a Martin. Ti přetáhli kajaky přes most do Moravice a pokračovali tak dlouho, dokud kajaky nedřely o dno říčky.
Nakonec jsme se ale všichni postupně sešli v hospodě U Jelena,
kde jsme nabrali síly a hlavně tekutiny potřebné pro návrat na základnu.
Naštěstí nám nyní již mírnější vítr pomáhal a všichni jsme se postupně a úspěšně vrátili k penzionu. A jediný, kdo se i s kajakem vykoupal, tak byl Pažout, který musel předvést eskymáka, protože jinak bychom mu nevěřili, že je eskymák s mořským kajakem opravdu možný.
Ale z míry nás to stejně nevyvedlo.
Protože do začátku Mecheche zbývalo ještě dost času, rozhodla se početná skupina dobýt vrchol bývalého vulkánu Velký Roudný, který je nejvyšší sopkou Nízkého Jeseníku.
A jak to na správné horolezecké výpravě bývá, nejdříve byl obsazen základní tábor umístěny v již známé hospodě Vulkán. Bylo totiž potřeba, aby vrcholové družstvo ve složení Velký Pivrnec, Písmák a Džimák cítilo po zbytek cesty dostatek podpory a při návratu mělo zajištěno dostatek tekutin.
Jak dokládají fotografie cesta nebyla jednoduchá,
ale výhledy byly zajímavé, a hlavně na nás v základním táboře čekal zbytek expedice a staral se o to, abychom měli po návratu dostatek tekutin.
To už se ale blížil začátek Mecheche, a celá horská expedice se přesunula zpět dolů na penzion, aby náhodou neprošvihla začátek 50. Mecheche.
Jak je naším zvykem, začalo 50. Mecheche přesně na čas rituálem vypilovaným pravidelným opakováním. Velký Pivrnec, vědom si významu 50. Mecheche, se pokusil pronést slavnostní řeč, ale povedlo se mu dostat jen k úvodní větě : „I Římané měli pro 50 speciální označení a proto je dobré, že jsme se k tomuto číslu dobrali i my…“. V tu chvíli byl přerušen Martinovým výkřikem „LLLLLLLLL”, který úspěšně rozbil počátek nostalgické chvíle, která jistě na Mecheche nepatří. Stejně každý Pivrnec ví, že 50 je víc, než má prstů na nohou a na rukou, takže nemá cenu to speciálně vysvětlovat.
Tradičně jsme si neodpustili diskusi o zakládajících a nezakládajících členech. Ostatně vynechat toto téma právě na padesátém Mecheche, by se dalo považovat za porušení tradice.
Samozřejmě jsme museli probrat dnešní výlet, hlavně 3 Pažoutovy eskymáky a Martinův skok do vody z mola pro loď, která mu během jeho odpočinku odplula. Hlavně jsme se nemohli shodnout na slově, kterým přihlížející děti zhodnotili Martinův výkon. Bylo to slovo borec nebo blbec?
Pak byl již čas zavolat Čížovi, který se 50. Mecheche nezúčastnil, abychom mu zpříjemnili pobyt ve španělském nákupním centru a zkusili ho popíchnout diskusí o výši pokuty, kvalitách počasí a piva v Česku. Číža se ale rozhodit nenechal a dokonce nám kvůli pokutě poskytl údaje ke své kreditní kartě, která ovšem byla, jistě jen nešťastnou náhodou, již nějakou dobu neplatná.
Při čekání na příjezd hosta jsme se znovu dostali k otázkám o rozšíření a o tom, zda by se vůbec někdo měl chuť stát Pivrnčetem. Padají návrhy, zda by se neměla připojit nová generace Pivrnců, ale i když nám již pivo nasazovalo růžové brýle, zůstávala tato možnost na úrovni kdyby, v případě a zda by. Takže to zase shrnul Martin: „Vychcípáme!“
A abychom tuto možnost oddálili, přišla na stůl při Mecheche naprosto premiérová pochoutka – vegetariánská zeleninová místa a následně byla i snědena… Uvidíme, zda se to stane novou tradicí nebo šlo o událost, která se stane maximálně jednou za 50 Mecheche.
Sedy odešel spát ve 21:30 . Zábava uvadá, všichni jsou chcíplí, asi sluníčko a sport, což není možné, protože v kajaku jsme celou dobu jen seděli, a to nás rozhodně nemohlo unavit.
Ve 22:30 dorazil host a byl to Buřt, který cestou potkal spoustu zvěře, ale naštěstí ji nepřivezl sebou. To připomnělo Pažoutovi, že cestou po přehradě zpět potkali užovku na padleboardu. Tu sebou taky nepřivezli, jelikož neměli co nabídnout a na Mecheche užovka stejně nemá co dělat.
Martin nám sdělil, že zná ještě podivnější činnost, kterou se lidé zabývají, aby se mohli sejít. Existují totiž soutokáři, kteří navštěvují soutoky řek a potoků. Velkou výhodou tohoto spolku je, že jim nikdy nedojdou soutoky, které mohou navštívit.
A nakonec jen suché konstatování:
0:50 Stále se bavíme, ovšem jen někteří, ostatní šli spát. 1:20 Jde se spát
22.4.
Při snídani zjišťujeme, že nás na dnešním výletě bude méně, jelikož Sedy a Meďour podlehli nárokům mořských kajaků a drobné zdravotní indispozice jim znemožnili účast. Znamenalo to větší diskusi o způsobu odvozu kajaků a použití nosičů tak, aby se lodě vešly a zároveň nikomu nezůstal nosič v jiné části Česka či Moravy. Samozřejmě jsme řešení našli a mohli se tak věnovat tvorbě společné fotografie. Po souboji inteligence s technologií se fotografie povedla a na všech Pivrncích i hostovi je vidět, že se jim na Mecheche líbí.
Po naložení kajaků na Sedyho auto
a odjezdu Sedyho a Meďoura jsme se připravili na další výlet.
Nasedli jsme zkušeně do kajaků a vyrazili na Slezskou Hartu, jiná přehrada stejně k dispozici nebyla, tentokrát směrem k hrázi,
kde jsme si udělali krátkou procházku, abychom obhlédli velikost hráze a občerstvili se z vlastních zásob. Po procházce jsme vyrazili zpět. Džimák, Luďa, Pažout, Martin, Zrzek a Buřt ještě se zajížďkou k ostrovu či poloostrovu za nějakou keší. Písmák s Kuldou rovnou k penzionu.
Obě skupiny dorazili chvíli po sobě, takže jsme po gulášku společně naložili pivo a lodě.
Rozloučili se a vyrazili zpět k domovu.
Zapsal Písmák Buby